Nanečisto

Sergej Lukjaněnko patří mezi moje nejoblíbenější autory což ale neznamená, že nebudu objektivní. Takže styl psaní ani autora rozebírat netřeba. Autor už předvedl, že umí. Kniha psaná vcelku čtivě a příjemně se čte. Mě osobně vadilo před každou kapitolou filozofické zamyšlení,které odvádělo od příběhové linky a kazilo atmosféru. První polovina knihy je velmi poutavá díky takovému tajemnu "co se to děje?". S druhou polovinou už je to poměrně horší. Autor mnohokrát odbihá od příběhu a politizuje a filizofuje o matičce Rusi. Sága o hlídkách byla v tomto mnohem střídmější. Za mě jsem si knihu neužil tak jak bych mohl bez těchto rušivých prvků. Takže dávám 3 hvězdy, ale jsou opravdu silné.

Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :) A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví. Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti. Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený. Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely. Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%