Načisto

Načisto jsem konečně schrastil a přečetl. Na rozdíl od svého předchozího tvrzení (u Nanečisto) jsem zjistil, že je to konečná (?) část a že tedy nepůjde o trilogii. No, nevadí, možná je to tak i lepší. Děj pokračuje v obdobných intencích, je docela svižný a čtivý. Mám z knihy docela dobrý pocit - oproti Nanečisto se autor ve větší míře pustil tak trochu do úvah o filozofii, víře a o různých hodnotách důležitých jak pro život člověka jako jednotlivce, tak i pro společnost a neděla to nijak násilně, trousí je semo támo porůznu po knize, takže to nepůsobí nijak rušivě a nebrzdí to nijak akčnost a spád děje. Dovolím si případné čtenáře upozornit na str. 124 a následující na docela pěknou úvahu o demokracii a vůbec se mi tahle druhá kniha jeví z hlediska zajímavých myšlenek přínosnější. Možná je to ale jen dojem, první knize především dominoval nápad, ten zaujal především a tak se možná zdála myšlenkově chudší - a naopak. Někomu se bude ukončení třeba zdát málo akční, mne ale nijak u Lukjaněnka nepřekvapilo a jsem spokojen. Závěrem mohu konstatovat, že obě knihy splnily moje očekávání a mohu je s klidným svědomím doporučit.

Musím popravdě říct, že celá kniha byla úžasná jízda ze světa do světa. :) Zároveň se čtenář v knize dočká mnohem více informací o funkcionálech a tyto informace budou skoro stejně fascinující jako světy, kterými Kirill bude procházet. Navíc se mi moc líbilo, že kniha neztratila vtipného a ironického ducha, který byl nastaven v Nanečistu. Občas jsem také nestačila žasnout nad Lukjaněnkovou fantazií a smyslem pro humor, kdy např. z milých a maličkých yorkšírských teriérků dokázal vytvořit ve světě Pevniny (ve kterém je nejvyšší mocí církev) sice stále milé a roztomilé, ale přesto nebezpečné psy obranáře celého světa. Asi se už na yorkšíry nebudu moct nikdy podívat normálně... :D Tuto dilogii všem doporučuji, je to skvělé dobrodružství, při kterém se zaručeně nebudete nudit. Hlavní postava Kirilla vám bude víc než sympatická, protože, ač čtenář bude muž nebo žena, tak stejně zjistí, že má s Kirillem něco společného, a to od podobného pohledu na svět, humor, až po lásku ke zvířatům. :)

K první knížce jsem se musela trochu nutit, hlavně ze začátku... Potom mě to ale natolik chytlo, že jsem hned běžela pro druhý díl. Líbily se mi autorovy myšlenky a ostatní světy mě fascinovaly. Nejspíš budu jediná, komu se líbily části, kdy si Kirill říká, jak by to asi bylo v románu, co by o jeho situaci napsal ten a ten spisovatel nebo co by dělal knižní hrdina na jeho místě. Každopádně mezi mé oblíbené knižní postavy přibyl jeden robot... :-)

Načisto jsem konečně schrastil a přečetl. Na rozdíl od svého předchozího tvrzení (u Nanečisto) jsem zjistil, že je to konečná (?) část a že tedy nepůjde o trilogii. No, nevadí, možná je to tak i lepší. Děj pokračuje v obdobných intencích, je docela svižný a čtivý. Mám z knihy docela dobrý pocit - oproti Nanečisto se autor ve větší míře pustil tak trochu do úvah o filozofii, víře a o různých hodnotách důležitých jak pro život člověka jako jednotlivce, tak i pro společnost a neděla to nijak násilně, trousí je semo támo porůznu po knize, takže to nepůsobí nijak rušivě a nebrzdí to nijak akčnost a spád děje. Dovolím si případné čtenáře upozornit na str. 124 a následující na docela pěknou úvahu o demokracii a vůbec se mi tahle druhá kniha jeví z hlediska zajímavých myšlenek přínosnější. Možná je to ale jen dojem, první knize především dominoval nápad, ten zaujal především a tak se možná zdála myšlenkově chudší - a naopak. Někomu se bude ukončení třeba zdát málo akční, mne ale nijak u Lukjaněnka nepřekvapilo a jsem spokojen. Závěrem mohu konstatovat, že obě knihy splnily moje očekávání a mohu je s klidným svědomím doporučit.

Musím popravdě říct, že celá kniha byla úžasná jízda ze světa do světa. :) Zároveň se čtenář v knize dočká mnohem více informací o funkcionálech a tyto informace budou skoro stejně fascinující jako světy, kterými Kirill bude procházet. Navíc se mi moc líbilo, že kniha neztratila vtipného a ironického ducha, který byl nastaven v Nanečistu. Občas jsem také nestačila žasnout nad Lukjaněnkovou fantazií a smyslem pro humor, kdy např. z milých a maličkých yorkšírských teriérků dokázal vytvořit ve světě Pevniny (ve kterém je nejvyšší mocí církev) sice stále milé a roztomilé, ale přesto nebezpečné psy obranáře celého světa. Asi se už na yorkšíry nebudu moct nikdy podívat normálně... :D Tuto dilogii všem doporučuji, je to skvělé dobrodružství, při kterém se zaručeně nebudete nudit. Hlavní postava Kirilla vám bude víc než sympatická, protože, ač čtenář bude muž nebo žena, tak stejně zjistí, že má s Kirillem něco společného, a to od podobného pohledu na svět, humor, až po lásku ke zvířatům. :)

Tento druhý díl navazuje tam kde první zakončil a psán je naprosto stejně. Zlepšilo se filozofování o Rusku a taky ty úvahy na začátcích kapitol. Co bylo pro mě zklamáním je obsah. Přesněji spousta omáčky okolo žádného děje. Zatím nejslabší dílo co jsem od autora četl. Téma knihy přitom bylo docela neotřepané a tady se sním dalo pracovat což Lukjaněnko umí. Nerozumím tomu proč knihu nějak nerozvíjel v ději, jako v ostatních svých knihách. Připadá mi to jako by nemohl chytit nějaký nápad nebo můzu, takové nedodělané něco a konec tomu jen nasvědčuje. No nic zkusíme zase jinou. Tady každopádně pouze standardní průměr 3starsy.