Kniha mi byla předčítána a já se bavil i přemýšlel. Byl nadšený z veršů, témat i odvahy autora. Pan Krchovský dokáže šokovat... Z nevinného začátku básně přejde v syrově drsnou pointu. Jeho odvaha pracovat s myšlenkami ve své nahotě je příkladná. Sám skládám básně... Dá-li se tomu tak říkat... A Krchovského talentem bych nepohrdl... I když jeho básně nejsou vzletné, něžné a romantické, přesto jsou krásné, mistrné a nepřekonatelné svým životem, který v sobě mají a skrývají...

Když Krchovský, tak krchov : Zas Dušičky ... A všude svíčky, květy, věnce žalostný svátek postmortální existence kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě to já svůj hrob a sebe v něm mám v sobě kdo ho trochu zná, toho nepřekvapí ...