Na dně

Neznámá žena s kufrem ve sněhové vánici na konečné autobusu, kde se jí ujímá milá manželská dvojice a během týdne ji naprosto nenásilně včlení do všedního běhu své malé tamější komunity. Skok do paralelního života, zapletení se do cizích vztahů...až k (pro mne) trochu ujetému, neukončenému konci. Současný děj, naplněný lakonickými popisy a všedními, povrchními hovory postav "o ničem" střídají odstavce se stejně lakonickými náznaky minulosti, vedoucí ženu k útěku ze svého života. Lehce tajemná atmosféra, humor suchý a hořký, bezemoční komentáře, za kterými lze o to silněji cítit apatii, smutek, vyhoření, prázdnotu, zoufalství... Nejzajímavější na knize je, co v ní vlastně není:) Zvláštní, ale vůbec ne špatné. 3,5*

Opět u mě tato autorka zabodovala. Cizí žena vstoupí do života jednoho páru... a co se stane dál? Zdánlivě strohý popis běžného každodenního dění, jídla, procházek, venčení psů, lelkování, rozhovorů o ničem vygraduje ve finále, ze kterého mrazí. Hlavní hrdinka se cítí být "na dně", a i když se vlastně "nic neděje", z jejích úvah sálá tíseň, která se přenese i na její hostitele. Tato autorka píše zvláštně, aniž by o emocích psala, dokáže je u čtenáře vyvolat. Připadá mi, že každý čtenář si může vyložit po svém, jaká je hlavní myšlenka příběhu. Já tuším mezi řádky vzkaz, že rovnováha našich životů je velmi křehká, a nelze schovávat kostlivce ve skříni navždy. Níže někteří píší, že je to "o ničem". Jenže ono jde ve skutečnosti o hodně, jen nesmíte čekat, že vám všechno autorka naservíruje, je třeba číst mezi řádky.