Na balvanu

Adamsberg řeší případ sériového venkovského vraha využívajícího pověst o vesnickém strašidle a do toho se připlete i místní kápo zločinného gangu se svými komplici. Děj je tradičně pomalý, plný odboček o jídle a s mnoha vedlejšími postavami. Literární kvality textu jsou jasné, postupně se ovšem kniha stává spíše čtení pro radost ze čtení - o kriminální pátrání tu příliš nejde. (Za oslíka na konci dávám půl hvězdičky navíc.)

Nové Fred Vargas jsem se nemohla dočkat, už jsem ani nedoufala. Mám moc ráda Adamsberga a všechny ostatní, a v každém díle přibude řada těch, které je možné si oblíbit (nebo neoblíbit), - nenapodobitelných typů se zcela originálními rysy. Stavba děje je pomalá, prošpikovaná jinde nevídanými kuriozními podrobnostmi, až se trochu zdá, že je všechno malinko samoúčelné. Ale ne. Je to jenom zvláštní. A kdo knížky od mnohokrát oceněné historičky středověku a archeoložky Frédérique Audouin-Rouzeau zná, ví, že si musí počkat. Taky nejnovější knížka Na balvanu se odvíjí od základní linky vraždy v jedné bretaňské vesnici, provázené prapodivnými okolnostmi, kterou vyšetřuje Adamsbergův známý, - a jeho zajímá jaksi soukromě, než je k případu oficielně povolán. No a pak se základní linka větví, napětí přibývá, Adamsberg naráží na nabubřelost úřadů, která šetření komplikuje i navyšující se agresivitu protivníků zahnaných do kouta. A nebyla by to Vargas, aby nezohlednila dávnou i ne tak dávnou minulost a nevytvořila jedinečnou zápletku. A nebyla by to Vargas, aby si odpustila laskavost, která vede celým příběhem, kde je místa pro laskavost zdánlivě málo. Vargas určitě není pro každého milovníka detektivek /thrillerů. Ale za pokus stojí. A já dávám pět místo čtyř (které by si možná knížka zasloužila víc za - přece jen - příliš mnoho prostoru, věnovaného "střílečkové" strategii), protože jsem ten "pokus" podnikla už mnohokrát a mám Vargas moc ráda.