Mýtonoši

Mýtonoše jsem si upřímně vybrala kvůli obálce. Nebo přesněji řečeno kvůli obálce, hodnocení a letmou kontrolou anotace. A to jsem ani při nejmenším nečekala, co mě vlastně čeká. Přes z počátku kostrbatější start jsme zamířili rovnou do epickýho finále. Příběh mě zaujal, líbila se mi středověká tématika, mystično. Často jsem měla problém se naladit na černošský téma - ne proto, že by mě nějak odpuzovalo, ale prostě mi není tak blízký. Chápu ale, že pro knihu je stěžejní. Líbí se mi provázání různých druhů magií, tajemno. Co na autorce můžu vypíchnout je, že směřování jejího děje pro mě bylo nepředvídatelný a překvapivý. Knihu jsem zhltla za dva dny a zjistila jsem, že už existuje pokračování, který jsem prostě musela hned mít. Knížka nemusí být ve všech ohledech perfektní, aby dostala těch slavných 5*. Vnitřní prožitek je to, co se počítá.

Můj rest z minulých vánoc nebo narozenin? Už ani nevím. Nicméně artušovské legendy jsou moje oblíbené a jejich propojení s tajným spolkem na univerzitě jsem nemohla vynechat. Autorka se snaží přijít s trochu netradičním typem "magie" a také její důraz na rasu hrdinky mi připadal místy až moc zviditelňovaný a to mi tak trochu zkazilo dojem z celého příběhu. Ovšem doufám, že mi zase někdo nadělí další díl, protože nemám ráda neuzavřené konce a tenhle z prvního dílu rozhodně chce, aby se druhý díl brzy otevřel.