My

Neuvěřitelné. V roce 1920 Rus Zamjatin napíše dystopickou knihu o světě, ke kterému po bolševické revoluci směřujeme a kde se podařilo odstranit jakoukoliv individualitu. Kolektivní radostnost, dosažení konečného štěstí, přesně daný řád, všem, kteří ani nemají jména, ale jen čísla, přijde absolutní ztráta individualismu jako naprostá samozřejmost a s odporem, ano odporem, pohlížejí na dávnou starověkou minulost, když lidé byli ještě lidmi. Například přemýšleli sami (!), milovali se kdykoliv a ne v přesně vymezených hodinách, hlasovali třeba i proti - to je opravdu velmi absurdní....Tady je svět tzv. Jednotného státu a všechno je zalito sluncem, technika je na nejvyšší možné úrovni a všechno má jasný a kontrolovaný řád. (A pokud ne, všude jsou Strážci...) Takže na jednu stranu je to výsměch autoritářskému režimu, líčený ovšem tak, že všichni jsou šťastni. Na druhou stranu Zamjatin ukazuje, že individualismus je pro člověka přirozený a že svět žijeme každý svůj. A za třetí je to román o vzpouře - ale nebudu spoilerovat. Takže nečekané, neuvěřitelné, že v roce 1920, dávno před Farmou zvířat a Hlavou XX, to všechno už jsou jen variace na Zamjatina, kterého dneska patrně málokdo zná. Není divu, že musel v roce 1925 požádat Stalina, jestli může emigrovat/se vyhostit do Francie. Myslím, že si Stalin oddechl, když se takového vizionáře...ještě že ho nevložil pod Zvon, jak to činí Zamjatinův hlavní guru světa, Velký Dobrodinec.... A pak bych také chtěl ocenit tu krásnou edici, která staví na nových překladech. je to osvěžující a skvělá práce, moc za ni děkuji. Snažím se ji mít doma celou, je to až rozkoš.

Tohle bylo překvapivě dobré. Jako ano silné, destruktivní, nebezpečné, šílené, děsivé a přece.... Autor dokázal najít takové matematické a filozofické myšlenky, že celá tato totalitní, utopistická společnost i místy dává smysl. Jen si představte jak můžete být spokojení, když se vzdáte jakéhokoliv rozhodování a kontrolu přenecháte jiným. (KOMU?) Ta otázka vás však nesužuje, neboť vás ani nenapadne. Jak šťastní budete, když nebude nikdo vyčnívat ani svou fantazií ani svým unikátním umem. Fantazie a duše je totiž nemoc, která se musí léčit... POslouchala jsem audiknihu a čekala a doufala, ale ne ...