My

Neuvěřitelné. V roce 1920 Rus Zamjatin napíše dystopickou knihu o světě, ke kterému po bolševické revoluci směřujeme a kde se podařilo odstranit jakoukoliv individualitu. Kolektivní radostnost, dosažení konečného štěstí, přesně daný řád, všem, kteří ani nemají jména, ale jen čísla, přijde absolutní ztráta individualismu jako naprostá samozřejmost a s odporem, ano odporem, pohlížejí na dávnou starověkou minulost, když lidé byli ještě lidmi. Například přemýšleli sami (!), milovali se kdykoliv a ne v přesně vymezených hodinách, hlasovali třeba i proti - to je opravdu velmi absurdní....Tady je svět tzv. Jednotného státu a všechno je zalito sluncem, technika je na nejvyšší možné úrovni a všechno má jasný a kontrolovaný řád. (A pokud ne, všude jsou Strážci...) Takže na jednu stranu je to výsměch autoritářskému režimu, líčený ovšem tak, že všichni jsou šťastni. Na druhou stranu Zamjatin ukazuje, že individualismus je pro člověka přirozený a že svět žijeme každý svůj. A za třetí je to román o vzpouře - ale nebudu spoilerovat. Takže nečekané, neuvěřitelné, že v roce 1920, dávno před Farmou zvířat a Hlavou XX, to všechno už jsou jen variace na Zamjatina, kterého dneska patrně málokdo zná. Není divu, že musel v roce 1925 požádat Stalina, jestli může emigrovat/se vyhostit do Francie. Myslím, že si Stalin oddechl, když se takového vizionáře...ještě že ho nevložil pod Zvon, jak to činí Zamjatinův hlavní guru světa, Velký Dobrodinec.... A pak bych také chtěl ocenit tu krásnou edici, která staví na nových překladech. je to osvěžující a skvělá práce, moc za ni děkuji. Snažím se ji mít doma celou, je to až rozkoš.

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Kniha My se dočkala nového vydání, tentokrát v edici Knihovna klasiků z Odeonu. Já si ani tento kousek nemohla nechat ujít a přiznám se, že jsem na toto dílo byla hodně zvědavá, protože se přirovnává k dystopii 1984. Čtenář se vše dozvídá prostřednictvím zápisů, které píše hlavní postava D-503. Lidé tu nemají jména a stali se čísly, žijí mezi průhlednými zdi a právo zatáhnout závěsy mají pouze v sexuální dny, na dítě musí mít povolení, fantazii je možné chirurgicky odstranit… v Jednotném státu je toho ještě mnohem víc. Zamjatin se mi četl hůře než Orwell. Deníková forma mi moc nevyhovovala. Někdy jsem zápisy četla dvakrát. Knize je potřeba věnovat 100% pozornost, to jsem ne vždycky měla a navíc tomu ani nepomáhá styl psaní, který je občas chaotický.