Můžu být zničená, ale ne poražená

Teda, tak to bylo něco... Hodně drsné a bolavé čtení. Jak tolik hrůzy vůbec mohla malá holka a později slečna přežít? Asi všechno špatné, co vás napadne, tak se hlavní hrdince, vlastně autorce stalo. A to je na tom to nejhorší, že to není fikce. Obdivuju autorku, že jde takhle s kůží na trh a hlavně že se z toho všeho dokázala dostat a žije už snad spokojený život. Držím palce, ať to tak zůstane. Přeci jen se závislostí je to boj celoživotní. Čtenář si během četby pokládá spoustu otázek, proč se ten a ten dospělý choval takhle, jak je to vůbec možné, jak to všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby.... nebo třeba jak je možné, že když je dítě obětí násilí, tak jde za to do pasťáku. Psaní deníků nebo později knihy asi působí jako terapie, ale procházet si vším znova, i když jen na papíře musí být také těžké. Autorka musí být opravdu silná žena. V knize nejsou explicitní detailní popisy situací. Ze začátku mi vyhovovaly takové zkratkovité popisy, jednoslovné věty a nic moc konkrétního, dokonce se mi to více líbilo. Později mě to začalo nějak rušit, nevím, asi toho bylo moc a raději bych se hlouběji začetla. Řekla bych, že konec je otevřený a moc by mě zajímalo, jak teď autorka žije, jakého má partnera, děti, práci. A jestli třeba děti o jejím dětství a dospívání vědí, jestli jim dá přečíst svoji knihu. Přečtení knihy rozhodně doporučuji, jen asi ne na lehátko k moři, oddychovka to opravdu není.

Tohle bylo silné. Hutné, bolavé, ale i léčivé. Četlo se to se zatajeným dechem a s tichým doufáním, že jí snad někdo konečně pomůže. Je to jedna z těch knih, u kterých po dočtení přemýšlíte, jak je možné, že se toto děje. A jen v tichosti přemýšlejte, kolika dětem se toto děje... A je vám z toho nepříjemně. Autorka je velmi silná a snad jí v životě čeká jen a jen to dobré. Doporučuji všem, kdo potřebují dodat motivaci a odvahu bojovat. Ale také těm, kteří chtějí pochopit problematiku násilí a závislostí.