Můžu být zničená, ale ne poražená

Když vám život hází klacky pod nohy a vy se snažíte o jediné – přežít. Markétě se to podařilo, ale to, čím si prošla je nepředstavitelné. Vlastní otec ji zneužíval, rodina před tím zavírala oči. Pak přišla závislost, prostituce, kriminalita. Ústav se střídá s ústavem. Neskutečný životní příběh. Mám ráda autobiografické knihy a knihy o nelehkých životech, ale tahle mě vážně dostala. Podle anotace jsem věděla, že to bude drsné a kruté, ale že mi bude špatně a úzko z toho, co se v téhle rodině dělo, už na třetí stránce? Uf, vážně síla. Jsou tu krátké kapitoly, jen takové vzpomínky, díky nim kniha působí opravdu naléhavě. Knížku jsem nemohla odložit, prožívala jsem s Markétou její nelehký život a doufala jsem, že vše dobře dopadne. Bylo to vážně bolavé, drsné, nepředstavitelné.

Teda, tak to bylo něco... Hodně drsné a bolavé čtení. Jak tolik hrůzy vůbec mohla malá holka a později slečna přežít? Asi všechno špatné, co vás napadne, tak se hlavní hrdince, vlastně autorce stalo. A to je na tom to nejhorší, že to není fikce. Obdivuju autorku, že jde takhle s kůží na trh a hlavně že se z toho všeho dokázala dostat a žije už snad spokojený život. Držím palce, ať to tak zůstane. Přeci jen se závislostí je to boj celoživotní. Čtenář si během četby pokládá spoustu otázek, proč se ten a ten dospělý choval takhle, jak je to vůbec možné, jak to všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby.... nebo třeba jak je možné, že když je dítě obětí násilí, tak jde za to do pasťáku. Psaní deníků nebo později knihy asi působí jako terapie, ale procházet si vším znova, i když jen na papíře musí být také těžké. Autorka musí být opravdu silná žena. V knize nejsou explicitní detailní popisy situací. Ze začátku mi vyhovovaly takové zkratkovité popisy, jednoslovné věty a nic moc konkrétního, dokonce se mi to více líbilo. Později mě to začalo nějak rušit, nevím, asi toho bylo moc a raději bych se hlouběji začetla. Řekla bych, že konec je otevřený a moc by mě zajímalo, jak teď autorka žije, jakého má partnera, děti, práci. A jestli třeba děti o jejím dětství a dospívání vědí, jestli jim dá přečíst svoji knihu. Přečtení knihy rozhodně doporučuji, jen asi ne na lehátko k moři, oddychovka to opravdu není.