Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího bratrova kamaráda. Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl. Uběhlo deset let. Všem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovu, abychom to po smrti našich rodičů finančně utáhli. Byli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika. Když Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky.