"V Grenoblu, 10. listopadu 1932 Milý příteli, Váš dopis i "Řád" jsem dostal právě před odjezdem do zimního zajetí. Scházejí mi tu lesy a pole a vůbec rytmus života. Zde je vše přehlušeno auty a zastavěno zdmi, a s těmi zdmi by se ještě dalo spíš domluvit než s davy, kteří se mezi nimi pitomě honí . . ." Nalákalo mě jméno Bohuslava Reynka a nad dopisy šlo přemýšlet nad povahou až intimitou přátelství čtyřicetiletého a dvacetiletého muže . . . . . Krom nástinu Reynkovy blízkosti s mě neznámým Janem Franzem jsem dostala mnohem víc. Pohled do předválečné Vysočiny třeba ohledně historicky německého obyvatelstva a vůbec atmosféry kolem katolických intelektuálů mezi válkami. Průřez krátkým životem Jana Franze a jeho tragickým závěrem, hodně z pera jeho bratra. Přátelství i konflikty kolem vydávání Řádu nebo setkávání Floriana, Zahradníčka, Renče, Frynty, Čepa, Halase, Hrubína, Lazeckého či Seiferta. . . Další střípek znalostí a atmosféry z okruhu Josefa Floriana a Bohuslava Reynka. V neposlední řadě kouzelné fotky historických rukopisů a pohlednic pro dokreslení. 5/5

Jak je u Miloše Doležala zvykem: naprosto precizní, pečlivá a poctivá práce. Texty, vysvětlivky, fotografie. A chytrý tah: přes známé jméno a tvář B. Reynka se člověk dostane k zapomenuté, ale zajímavé osobnosti Jana Franze. Autentická korespondence je dobrá forma, jak současnému čtenáři přiblížit atmosféru tehdejšího "petrkovského okruhu". Jak se orientovali v tehdejším kulturním světě, upozorňovali se na zajímavá díla a autory, ale i jak řešili ekonomické otázky. Jak z mnoha plánů sešlo. A vůbec, jak komunikovali: i bez telefonu a ý-mejlu to šlo, a bylo to na úrovni!