Musíme si promluvit o Putinovi

Ideální kniha pro ty, co si už o bohatýrovi Putinovi něco přečetli. Ne, že by se dověděli něco extra nového. Jen mi osobně přišla tahle kniha jako celkem střízlivé zhodnocení jeho dosavadní kariéry. Nejde do hloubky, chybí odkazy na zdroje (a autor na to poctivě upozorňuje hned v úvodu), ale možná právě proto je to snadno čitelná kniha. Může fungovat jako písek, který se sype do spár zámkové dlažby, aby uzavřel mezery. Hodnotím 80% a doporučuji buď jako vstupní knihu k problematice Putin a bagatelizace krvavé bolševické historie Ruska a nebo jako lehký doplněk k pochopení ruské současnosti pro ty, co stejně jako já nedokáží pochopit hromadný stockholmský syndrom velké části ruské společnosti. A bohužel, jak můžeme vidět i u nás, nejen ruské.

Nemůžu výš než za tři. Je mi líto. Očekávání byla zřejmě veliká a zůstala nenaplněná, což pochopitelně nemusí nutně být problémem knihy, ale mým. Autor je nesporným znalcem Ruska a ví toho opravdu hodně, stejně tak i konexe má určitě značné, ale... trochu spoiler... zřejmě i na něj ale lehce zapůsobil stockholmský syndrom, protože čím jde kniha dál a dál (na začátku to ještě jde), tak z toho na mě šel neodbytný pocit, že vlastně Putin ani za nic nemůže, že to jen jeho okolí vše dělá bez jeho vědomí jen proto, aby se mu bohatýři zalíbili. S tím se zkrátka nemůžu ztotožnit, i když je jasné, že na tom bude dost pravdy. Už to ale není doplněno konstatováním, že právě to je Putinův největší “zločin” - stvoření společnosti, kde pro některé zkrátka neplatí vůbec žádná pravidla a mohou si dělat, co chtějí. V kontrastu s tím opravdu vyniká Satterova kniha Čím měně víte, tím lépe spíte, která se se současným Ruskem vůbec nepáře. A když pak Galeotti píše, že v Rusku si novináři de facto mohou psát, co chtějí, a funguje tam občanská společnost, to už jde člověk do kolen a padá nutně i ta čtvrtá hvězda. Každopádně - je to výborná kniha, jen zkrátka úplně nesouzní s mým názorem.