Zrozeni z války

Kniha "Zrození z války: Vojenská historie Ruska od jeho počátku po dnešek" od Mark Galeotti ve mně vyvolala hlavně jeden pocit: že dějiny Ruska nejsou nekonečný sled náhod a špatných rozhodnutí, ale dlouhodobý vzorec, ze kterého se tahle země zatím nikdy úplně nevymanila. Četla jsem ji pomalu, s pauzami, a často jsem měla potřebu si říct „aha, tak proto“. Nejde o knihu plnou hrdinských bitev nebo vojenských detailů. Spíš o tiché, někdy až nepříjemné vysvětlování toho, proč je pro Rusko válka tak samozřejmou součástí identity. Člověk si postupně začne uvědomovat, jak moc se v ruském uvažování opakuje strach – ze slabosti, z okolního světa, ze ztráty kontroly. A jak z toho strachu vzniká potřeba síly, represí a neustálého dokazování vlastní velikosti. Silné pro mě bylo hlavně propojení minulosti se současností. Najednou přestane působit šokujícím, že se něco stalo právě tak, jak se to stalo v roce 2022. Ne že by to bylo omluvitelné – spíš děsivě předvídatelné. Kniha mi pomohla pochopit, že selhání ruské armády i arogance politického vedení nejsou výjimkou, ale opakováním starých chyb, které se jen převlékly do moderní podoby. Zároveň jsem ale neměla pocit, že by autor Rusko jen „odepisoval“. Spíš klade otázku, jestli je vůbec možné se z tohoto kruhu dostat. Jestli porážka, ponížení nebo tvrdá konfrontace s realitou může někdy vést ke změně – nebo jestli se stejný příběh bude jen znovu a znovu opakovat. Tahle otevřenost pro mě byla důležitá, protože kniha pak nepůsobí jako moralizování, ale jako snaha pochopit. Není to lehké čtení a není ani uklidňující. Ale pokud člověk chce Rusku aspoň trochu rozumět – a ne jen se rozčilovat nad tím, co se děje – tahle kniha dává pevný základ. Pro mě osobně to byla jedna z těch knih, po kterých svět nevypadá lépe, ale dává větší smysl. Děkuji nakladatelství Bourdon za laskavé poskytnutí recenzního výtisku

Nakolik mám Galeottiho rád, tak tady je slabší, byť jde o dobře sepsanou knihu. Čekal jsem od něj více. Měl jsem poslechnout svůj instinkt a knihu nekupovat. Nicméně v knihovně si své čestné místo najde, když už je doma.