Můry

Mám ráda příběhy zabývající se nějakou částí naší historie. Vypátrat, v jaké době se odehrává tento příběh, mi trvalo až skoro do půlky knihy, což mě, přiznám se, rozčilovalo. Na druhou stranu mě to nutilo číst stále dál, abych se už už dozvěděla, z jaké doby to je a hlavně také důvod zmizení Kryštofovy a Idiny matky. Kryštofa mi bylo hrozně líto, jak těžký úděl na sebe musel vzít a moc jsem mu přála, aby dokázal udržet nepřítomnost matky v tajnosti, aby se stal nějaký zázrak. Jak se s tím nakonec popasoval už neprozradím, ale každopádně mě nejvíc překvapilo odhalení totožnosti člověka z prologu. Teprve na konci do sebe opravdu všechno zapadlo a začalo mi to dávat smysl. P.S. Krásná obálka! :)

Kryštof a Ida jsou dvě malé děti, které nade vše milují svoji maminku. Nikoho jiného na světě nemají. Jenže jednoho dne zůstanou na všechno sami. Kryštof se ze všech sil snaží postarat o sebe i o svoji sestřičku. Shání jídlo, utěšuje Idu, přestože má sám obrovský strach, a řeší situace, které by malé dítě nikdy řešit nemělo. Snaží se být hlavně hodný kluk a všechno udělat správně, aby na něj maminka byla pyšná, až se vrátí. Jenže se mu to pokaždé úplně nedaří, protože se dostane do situací, kdy si musí vybrat, jestli bude hodný, nebo bude lhát, aby měli se sestřičkou co jíst. Čas plyne a dospělí v jejich okolí si pomalu začínají všímat, že u nich nejspíš není všechno v pořádku. A v momentě, kdy Ida onemocní, se jim zhroutí svět podruhé. Příběh je vyprávěný z pohledu Kryštofa, což je velmi silné. Autorka dokázala bravurně popsat emoce i postavy v celé knize. Obyčejné detaily mi pak lámaly srdce a dostaly se mi hluboko pod kůži. Závěr knihy byl stejně bolestivý jako všechno, co se událo předtím. Je to jeden z těch příběhů, které v člověku zůstanou ještě dlouho po dočtení. Je plný lásky, soucitu, bezmoci i vzteku, a já ho moc doporučuju.