Můj grónský rok

Nevím, čím to bylo, ale něco mi u téhle knížky chybělo. Četlo se to dobře, bylo to vtipné, byly tam i vážné momenty k zamyšlení, bylo to o životě v Grónsku, ale ve finále to celé působilo tak nějak nedotaženě. Některým historkám chyběla pointa, některé postavy by si zasloužily větší prostor, jiné zase dovyprávět svůj načatý příběh. A přiznávám, že mi Nela s tím svým fňukáním a frfláním docela lezla nervy. Tak trochu nevyužitý potenciál.

Přiznám se, že pro mě kniha ztratila poloviční kouzlo, jakmile mi došlo, že se jedná o fikci. Ale i tak mi to zprvu připadalo jako svižné čtení z netradičního místa (kvůli kterému jsem po knize sáhla), občas vtipné, sarkastické, se zajímavými popisy místních... no a sklouzlo to k ublíženosti a rozhovorům jako ve slepičárně. O závěru ani nemluvě, prostě něco ani vidina ledovců a barevných domků na pobřeží nezachrání.