Můj důvod žít

"Nezapomeň, minulost ti pomůže pochopit a budoucnost jde změnit. Přítomnost je jediné, na čem skutečně záleží.“ Bože, tak tohle byl tak krásně, smutný a dojemný příběh, že nemám slov. Četla jsem s úsměvem na rtech a zároveň se slzami v očích. Příběh Niny a Damiána vás vezme za srdce. Jsou to dvě spřízněné duše a v tom současném životě, ne a ne se najít. Damián udělá špatné rozhodnutí…sedne opilý zavolat…vybourá se a zemře…. Až v podobě Strážce, si uvědomí cenu života. Má se stát Strážcem a ochráncem právě Niny. Ze začátku se mu to moc nezamlouvá a dělá samé hlouposti :-) , ale postupem času zjišťuje, že Nina, ač nemá na růžích ustláno, je opravdu ta pravá. Že je to úžasná žena, do které se zamiluje. Osud si ale v tomto životě pro ně připravil jinou cestu… Pomáhá jí najít tu správnou cestu a aby po dlouhé době, otevřela své srdce, i když ne pro něho….prostě musí za každou cenu, změnit její knihu života, aby byla šťastná. Nikdo z nás neví, jaký máme vyměřený čas….proto moje motto je už delší dobu pořád stejné… „každý den žij tak, jako by byl poslední.“

Zlomila mi srdce. Tušila jsem, že to tak bude…a věděla jsem, že dostát dokonalému konci by nešlo. Ale bože to bylo tak krásný!!! Damián a Nina. Spřízněné duše, přestože se předtím nikdy neviděli. Romantika s prvky fantasy. Ukázka toho, jak by to mohlo být po smrti. Dostat napravit svůj život tím, že budeme pomáhat někomu na zemi. Být jeho strážním andělem a udělat mu lepší budoucnost. Každý máme svou knihu osudu, je tam zaznamenaná budoucnost, která se ale vlivem osob, s kterými se potkáváme může změnit. Nejdůležitější je přítomnost. Damián se má postarat o Ninu, jenže se mu to trochu vymkne z rukou. Měl by ji nastrčit jinému do náručí, ale nakonec se do ní zamiluje sám. To úplně nezní jako úkol, který dostal jako její anděl strážný. Celá kniha je nabušená emocemi, láskou, zoufalstvím a přesto i realitou. Smrt do života patří, ať se tomu bráníme jak chceme. Chtěli bychom tu své blízké a milované navždycky. Konec knihy byl emoční mejdan, každou chvíli slzy v očích a epilog mě vyždímal. Knedlík v krku a přes emoce nemohu ani promluvit. Přesto to byla kniha, kterou budu každému doporučovat.