Mrtvá z Charlottenburgu

I poslední doposud vydaný díl série se mi četl výborně, ačkoli tady jsem měla jasno velmi brzy, na rozdíl od kriminalistů. Ale pro nás čtenáře byly významnou nápovědou zápisky Adriana L., které policie neměla k dispozici. A tak jsem pak už jen čekala, jakým způsobem se ta zásadní informace dostane i k těm nejpovolanějším. Já osobně mám ovšem mírné pochybnosti o posledním slovu, které z Jettiných úst slyšel Adrian – tipovala bych, že umírající sdělovala něco úplně jiného. A taky se autorce, nebo překladateli, povedlo nás lehce mást – povětšinou se v knize objeví soterek, ale také sotorek, přičemž podle informací na internetu je možný obojí termín Každopádně i tohle byl zajímavý příběh z Berlína roku 1923, z doby, která byla pro Německo opravdu hrůzostrašná. Člověk tak nějak chápe, že běžným Němcům byla Hitlerova protižidovská a protikomunistická politika v následujících letech celkem šumák, pokud si mohli vydělat peníze, za které se dalo žít, nikoli živořit anebo přímo umírat hladem a zimou. A když si konečně uvědomili, že hospodářský růst jejich země je vlastně odrazový můstek pro další válku, asi už bylo pozdě . . .

Hodně bavilo. Sice kulisy hodně podobné jiným známým krimi, ale zločin rozhodně velmi neotřelý.