Moudrost davů

Psát recenzi na třetí díl trilogie je ošemetné. Touto knihou určitě nikdo s Abercrombiem začínat nebude, takže je zbytečné znovu rozvádět, jak Joe píše. Zároveň mi přijde málo pravděpodobné, že by někdo přečetl první dva díly, a přesto potřeboval recenzi, aby se rozhodl, jestli přečíst i díl poslední. S ohledem na výše zmíněné je tedy docela výzvou něco o knize napsat, a nespoilerovat. Zkusím to vzít tak trochu oklikou. Pamatuju si, jak jsem se před lety na Joeově blogu dočetl, že má v hlavě novou trilogii ze světa Prvního zákona. Měl jsem velkou radost a současně mi bylo jasné, že se hodně načekám, protože se vydání u nás protáhne o dobu nutnou k překladu. A teď je to najednou za mnou. Hotovo, dočteno. Zvláštní, trochu smutný pocit, ale! Jestliže první trilogie působila vcelku uzavřeným dojmem, na kterou se přesto podařilo výborně navázat, tak Věk šílenství vyloženě naznačuje, že osudy obyvatel Spojeného království budou pokračovat. Jenže pokud ano, tak na to budeme čekat hodně dlouho, protože Joe teď píše novou trilogii Devils, která bude z úplně jiného světa, předpokládané vydání 2025. Ale zpět k Moudrosti davů. Třetí díl navazuje přesně tam, kde druhý skončil, a okamžitě čtenáře naplno vrhne do víru událostí. Žádné rozkoukávání, není potřeba budovat atmosféru, to obstaraly první dva díly. Popis toho, jak Bořiči a Paliči rozpoutají v Adově revoluci, je až hypnotický. Abercrombie protentokrát upustí od svého zažitého stylu přeskakování mezi více dějovými liniemi a dobrých padesát stránek v kuse vás doslova uvězní ve městě, které se rychle propadá do šílenství. Teprve poté se vrátíme zpátky na Sever a sledujeme osudy Rikke, Caula Třesavce, Černého Caldera a dalších starých známých. Nutno říct, že tahle dějová linie hraje tak trochu druhé housle. Ne že by nebyla zajímavá (a rozhodně je dost černohumorná), ale prostě to hlavní se odehrává v Adově. Abercrombie s přehledem pasíruje své postavy drtivým soukolím revoluce, aby některé zcela semlel, jiné proměnil k nepoznání a u dalších ukázal, že vlastně ani nezáleží na okolnostech, že se zkrátka budou chovat vždy jako zvířata. Abercrombie místy hřeší na to, že si připravil prostředí, ve kterém přestala platit prakticky veškerá pravidla, což mu dává možnost udělat skoro cokoliv, i když to někdy působí až neuvěřitelně. Opravdu se po celou dobu nenašel nikdo, kdo by využil chaosu ve Spojeném království a dobyl ho? Styrie? Gurchul? Nikdo? Samostatnou kapitolou jsou dějové twisty. Poprvé se mi stalo, že jsem některé odhalil předem, ovšem moc mi to nevadilo, spíše jsem se těšil a nedočkavě četl dál, zda je mé tušení správné. Některé se mi ale zdály přece jenom už trochu příliš. Přesněji řečeno nejen, že je těch twistů až moc, ale některým se už jen stěží dá věřit. Ale největší zrada nastala tehdy, kdy jsem se na dějový twist naopak těšil, čekal jsem ho každou chvíli a... on nepřišel. Nepřišel, a postava, která mi přirostla k srdci, se rozloučila stylem, že jsem zůstal jako opařený. Klobouk dolů, mistře. Jak to celé shrnout? Kritika často autorům vyčítá, že nepřicházejí s ničím novým, ať už jde o literaturu, hudbu nebo výtvarné umění, či film. Na jednu stranu je to pochopitelné, na stranu druhou... no a co? Pokud je někdo v něčem zatraceně dobrý, proč by měl nutně zkoušet něco jiného? Abercrombie je jako oblíbená restaurace, kam chodíte už 15 let, a i když tam není nějak extra velký výběr, tak se tam vždycky skvěle najíte. Já to beru. Vím, co mám rád, a vím, že Abercrombie mi to dá. A pro Moudrost davů to platí bezezbytku. Intriky, sarkasmus, ironie, antihrdinové, špína, bahno, krev, bitvy, černý humor, ideály zadupané do země... Jsem nasycen.

Prvních 150 stran jsem se nemohl začíst, ale pak se příběhy roztroušených protagonistů docela rozjely a nuda skončila. Vzhledem k otevřenému závěru mám pocit, že tato trilogie bude mít více dílů než tři. Podobně jako Stopařův průvodce po galaxii :-)

Po cca 9 (8? 10?) knihach ze sveta Prvniho zakonu mam pocit, ze se Joe preci jen (a neni se cemu divit) mirne opakuje a tak nejak clovek tusi, kam to zhruba smeruje. Ale abych zbytecne nebrblal - porad je to ten Joe, ktereho stavim spolecne s nekolika malo autory na piedestal soucasneho fantasy. Latka je porad vysoko, postavy/dialogy stale genialne zabavne - byt tentokrat ne tak ikonicke jako v puvodní sérii. Pokracovani prosim. PROSIM! Clovek se uz proste ve spolecnosti Třesavce, Bayaze či Caldera, cítí jako mezi "svými". Od Crinny až po Bílou pěnu.

Možná jsem měl příliš velká očekávání, ale pro mě byla Wisdom of Crowds nejslabší knihou z nové trilogie. Kniha obsahuje z velké části téma revoluce nebo Velké změny, jak se tomu říká, ale pro každého, kdo zná něco o historii, francouzské revoluci, dalších revolucích v historii a ví alespoň, kdo byl Robespierre, to není nic nového a šokujícího. Po dlouhé době (po polovině knihy) je tu spousta zvratů, některé očekávané, některé ne, některé jen zvrat pro zvrat. Méně by v tomto případě bylo více. I tato kniha pro mě na konci dostává dost hořkou příchuť.. Dokonce jsem uvažoval o 3 hvězdách kvůli příběhu a tomu, jak to dopadlo, ale jako vždy je Joe na vrcholu svého řemesla, takže by to bylo nespravedlivé. Psaní je na špičkové úrovni, postavy fajn jako vždy, ale příběh a rozuzlení minulé kapitoly jsou na můj vkus trochu slabé. Zvlášť když Trouble with Peace bylo naprosto úžasné

Joe Abercrombie opět nezklamal a zraje jako víno. Pro milovníky fantasy je už dnes klasickým mistrem, který do tohoto žánru vkládá něco navíc a posouvá ho z pozice odpočinkové ("pokleslé") literatury někam dál do oblasti nezapomenutelných dílek. Něco takového, jako svého času obdobně posunul třeba Raymond Chandler "pitomou detektivku" s hlavním hrdinou do oblasti literárního umění. Díky Joe!

Skvělé zakončení skvělé trilogie. Abercrombie se pomalu stává nejzásadnějším autorem fantasy své generace.. Jen doufám, že Joe nemá Dlouhé oko ale jeho příběhy jsou jen fikce a ne podobenství toho, kam náš vlastní věk šílenství spěje