Mořská Eva

Knížka Mořská Eva se mi četla velmi dobře. Přestože se v příběhu objeví nereálný motiv — hlavní hrdinka zjistí, že umí dýchat pod vodou — nepůsobilo to na mě jako fantasy, ale spíš jako symbolické vyjádření jejího vnitřního světa a hledání sebe sama. Eva se během příběhu vyrovnává s obrovskými ztrátami a chvílemi, kdy se jí doslova hroutí život pod rukama. Smrt partnera, ztráta dítěte i strach o děti, které nejsou biologicky její, z ní dělají velmi lidskou a uvěřitelnou postavu. Právě v jejích myšlenkách, nejistotách a tichém hledání vlastní identity jsem poznávala něco velmi opravdového a blízkého běžnému ženskému prožívání. Kniha plyne klidně a nenásilně, není postavená na velkých zvratech, ale spíš na atmosféře, emocích a jemných náznacích. A právě to se mi na ní líbilo nejvíc. Je to příběh o ztrátě, samotě, ale i o tom, jak člověk postupně znovu hledá pevnou půdu pod nohama.

Iva Hadj Moussa je moje oblíbená autorka. Píše bez příkras o životě, civilně, bez šokujících kulis. Mořská Eva v sobě sice nese fantaskní prvek - schopnost dýchat pod vodou - ale ostatní věci a děj odrážejí naši dobu více než pravdivě. Autorka je opravdu dobrá, jak umí postihnout charaktery postav i současné dění na sociálních sítích. A taky to, jak platí stále stejné stereotypy, a ten, kdo se jim chce vzepřít, je divný. Upřímně jsem se zasmála, jak skvěle autorka vystihla, když Eva, jež potřebuje peníze, je zavlečena do různých aktivit, včetně připravované výstavy: "Z webu galerie DOX: Připravovaná výstava s názvem "Ženská osmóza" tematizuje transcendenci ženského těla, které se vymyká binárním opozicím a stává se fluidní entitou překračující taxonomické limity lidskosti. Jde o performativní zpochybnění antropocentrické představy o dechu jako hranici života. Žena dýchající pod vodou destabilizuje patriarchální narativ o ženské křehkosti a otevírá prostor pro novou přítomnost, v níž se tělesnost promýšlí prizmatem posthumanistické citlivosti." (S. 181) Načež jsem našla zápisky z cest s kámoškou, kdy jsme navštívily jednu nejmenovanou galerii a tam jsme nalezly průvodní text k výstavě a zapsaly si ho s tím, že se jej naučíme nazpaměť a budeme ho používat, neboť je univerzální: "Jako by krok za krokem, dílo za dílem objevovala svět i sama sebe. NIkdy nepodlehla kalkulovanému experimentu, ale zvažovala optimální cestu jako intuitivní přesah a posun do další dimenze v překvapujících návaznostech a emoční představivosti až po geometrizaci dominantních znaků v celkovém kompozičním schématu..." Prostě rádoby zasvěcené kecy v kleci. :-))) A jelikož není nic staršího než včerejší tweet, tak i senzace kolem Evy utichne a brzy ji nahradí nová. A přitom Eva nechce nic jiného, než kousek místa na slunci/pod vodou. :-)