Havířovina

Havířovina je kniha, u které jsem se opět nechala nalákat zajímavě znějící anotací. Přiznám se však, že z nějakého důvodu jsem měla pocit, že půjde o něco hororového nebo o čtení s nádechem thrilleru, ale možná jsem anotaci pochopila trochu jinak, protože z knihy se vyklubalo něco trochu jiného. Ale přitom nemohu říct, že bych byla vysloveně zklamaná. A navíc si za to asi mohu spíš sama, že jsem měla očekávání trochu jinde. Po pravdě řečeno, ten začátek knihy mi dal trošku zabrat. Na můj vkus byla hlavní hrdinka až moc sebelítostivá, ten začátek mi připadal takový ufňukaný. Jasně, uznávám, každý člověk prožívá určité životní události jinak, ale tady jsem se s hlavní hrdinkou nějak úplně nepotkala. Čím víc se ale čtenář noří do příběhu, tím víc je pohlcen. Je pohlcen nejen atmosférou té vesnice a místních vztahů, ale také přemýšlí, co se vlastně v domě zvaném Havířovina děje a dělo. Aspoň tak jsem to měla já. Ta aura tajemna tu nakonec v nějaké míře je, byť není tak silná, jak jsem třebas doufala. Autorka tu každopádně zobrazuje řadu bolestivých, těžkých témat, o kterých je určitě třeba mluvit a je dobře, že to proniká i do literatury. O to víc, když to jsou témata, která mohou potkat každého z nás nebo někoho v našem blízkém okolí. Nejsem schválně konkrétní, abych nespoilerovala a vy nepřišli o pointu knihy. Nicméně ta témata jsou z knihy zcela zřetelná, takže každý čtenář určitě pochopí... Kniha sama je psána z pohledu hlavní hrdinky, které tak díky tomu vidíme do hlavy - jako bychom četli její myšlenky. Je tomu uzpůsoben i styl psaní - je to dost nespisovné. To by asi někomu mohlo při čtení dělat problém - chápu, že někdo v písemné preferuje jazyk spisovný. Na druhou stranu, když to máme vnímat jako sondu do hlavy hlavní postavy, ruku na srdce - spousta z nás při přemýšlení používá nespisovné varianty slov a bereme to jako normální. Je pravda, že jsem se při čtení na tomhle také párkrát zasekla, ale obecně to asi nevnímám jako něco vyloženě negativního. Jen na to raději upozorňuji, pokud byste se do knihy chtěli pouštět a jste zrovna na toto citliví... Nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami, tak 3,5 - ten začátek mne bohužel prostě neoslovil a chvilku trvalo, než jsem se do příběhu začetla a začala nasávat to sdělení, které se autorka snažila předat. Určitě tu však vidím přesah, který si čtenář z knihy může odnést, a za to jsem určitě ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

Spíše depresivní příběh o ženě, která je spisovatelkou. Zhroutil se jí svět, a proto utěšení nachází návrat do své rodné vesnice ke svým rodičům. Začne psát o jednom domě, o kterém většina starousedlíků mlčí a mlží. Spisovatelka - hlavní postava - odkrývá stálá téma a to, že křivdy a rány nikdy nejsou utěšeny, některé nejsou vyslyšeny, některé nejsou zapomenuty, některé nejsou potrestány. I tuto aknihu jsem si musela dávkovat, velmi smutný obsah jako deštivé počasí.