Mokré pohádky

Teď si ušetřím práci a jeden komentář přidám hned ke dvěma dětským knížkám Zuzany Pospíšilové. Mají podobný název, stejný počet pohádek o čtyřech či pěti stranách a především stejný koncept – všechny příběhy se více či méně dotýkají prostředí vody, resp. lesa. Jen je škoda, že ona podobnost se netýká i grafické stránky, knížky mají jiné ilustrátory. Se čtyřletým synem jsme četli každý večer jednu lesní a jednu mokrou pohádku. Jejich hrdiny byly děti, ale i zvířátka či strašidýlka a víly. Některé příběhy byly vydařené, vtipné či poučné, jiné trochu prostuduché, občas bylo znát, že do prostředí lesa či vody byl příběh našroubován jaksi uměle, aby bylo dodrženo téma. Většina z nich se synovi líbila.

Četlo se dobře, ale rozhodně aspoň dvě mě moc nezaujaly, proto nemůžu dát úplný počet hvězdiček.