Moje rudá knížka

Hravě, s humorem i nadhledem o ryze dámských věcech. Více v záložkách v recenzi.

Dostala jsem se k ní jen kvůli čtenářské výzvě: přečti knihu s barvou v názvu. Tak jsem se do ní pustila a nemohu jí upřít klady: je krátká, podobá se komiksu a máte ji přečtenou za chvilku. Ocenila jsem vtipné glosy typu další doporučená literatura, případně konečně pořádný krvák! Překvapila mě spousta historických informací na dané téma. Pokud jsou uvedené údaje pravdivé, pak můžeme japonským ženám jen závidět. Ale děloha určitě není největší sval lidského těla – možná je nejpružnější, nejflexibilnější či jak lze nazvat fakt, že se v těhotenství násobně zvětší. A naopak jsem ocenila fakt, že jsem se v knížce nedočetla o mužské menstruaci. Moje rudá knížka evokuje dojem, že bychom my ženy měly být na tuto biologickou funkci ženského organismu pyšné a být šťastné, že se jí můžeme účastnit. Za mě tedy „děkuji, nechci“. A navíc: průměrný počet menstruačních cyklů v životě každé ženy je téměř 500, zatímco počet dětí narozených jedné ženě zvlášť v současné době rapidně klesá – pokud se žena rozhodne být matkou, pak často mívá jedináčka, dvě děti jsou dnes spíše výjimkou. Takže já jako žena považuju náš lidský rozmnožovací systém za evolučně překonaný, bohužel adaptace na změnu, byla-li by možná, je dlouhodobý proces, jehož se asi hned tak nedočkáme. Do té doby rozhodně nehodlám tuto biologickou (ne)pravidelnost adorovat, v mém případě – a věk na to mám - se menstruační paradox určitě nekoná.