Lady Aradia

Líbilo se mi střídání životopisu a lekcí. Něco bylo zajímavé, něco lechtivé. Beru to tak že je to ze života. Když čtu na internetu amatérské povídky-fantazie různých subíků, bývají dost často zajímavější. Hodnotím to spíš jako dějepisný pramen, než literaturu. Proč tedy relativně nízko? Protože je to obsahem intimní životní zpověď, ale formou příloha časopisu k nedělnímu kafi. Doba se navíc změnila, co bylo dříve tabu je dneska otravná samozřejmost.

"Miluji ponižování úspěšných manažerů, právníků a nafoukaných zbohatlíků, kteří se tu přede mnou klepou strachy a vzrušením. V jejich flow stavu vědomí, stavu naprosté soustředěnosti, kdy pro ně neexistuje nic jiného než poslouchat mé příkazy a snášet mé trápení, jsem si mohla dovolit cokoliv. Proto ke mně jezdí. Pro ponížení, bolest a utrpení. Najednou to už nejsou ředitelé, lékaři, právníci, manažeři, ale jen ubohé nicky pro pobavení jejich Paní..." Lady Aradia se ke mně dostala ve štafetě a tak moc mile mě překvapila! Lenka Blažejová jako první v ČR založila sado maso studio a je tak trochu průkopnicí v tomto oboru. V devadesátkách to muselo být obzvláště obtížné, protože tolerance k čemukoliv, co se vymyká stereotypu a obvyklostem, byla ještě menší než dnes. Kniha je rozdělena na dvě linie - postupný příběh Lenky a jejího života, kdy jsem obdivovala její odvahu vystoupit veřejně a mluvit o tom v televizi (mysleme na to, jaká byla doba!). Její radosti, lásky, ale i strasti a potíže, které by nejednoho z nás dostaly na kolena. Ale Lenka se zvedla a pokračovala dál. Druhá linie jsou jednotlivé sexuální úchylky a popis na konkrétních lidech. Asi jsem nenarazila na žádnou sexuální praktiku, kterou bych už neznala. Některé mě pobavily, jiné znechutily, u některých jsem si ťukala na čelo. Např. pissing, fetiš špinavých nohou, hraní si na miminko, hrubé násilí aj. nikdy nepochopím. Ale neodsuzuji. Jsem ráda za takové knihy, které mi otevírají obzory a pomáhají pochopit, že odchylka od normálu není nic špatného a pokud tito lidé nikomu neubližují, není potřeba je soudit či se jim smát... "Myslím na to, že mi dáte klystýr, ale nepustíte mě na záchod. Potom mi zadek zašpuntujete análním kolíkem a na tělo mi dáte kopřivy a přes ně smršťovací fólii, aby mi nevypadly. A potom mě takto na vodítku odvedete na zahradu. Tam mě přivážete ke stromu a já budu muset čekat, až mi přivedete nějaké chlapy a ti se pak na mně vystřídají. A vy se mi budete vysmívat a ponižovat mě!" Ačkoliv je kniha dost bizarní a místy odpudivá, bavila mě. Čte se skvěle, kapitoly mají 2-3 stránky a jsou svižné, nenudila jsem se ani chvilku. Život Lenky je opravdu pestrý po osobní, i profesionální stránce a musím ocenit už jen tu odvahu jít s kůží na trh. Hodnotím 4/5 a mohu doporučit.