Běžně tyhle příběhy z koncentračních táborů nečtu, protože mi přijde, že se snaží často tu dobu romantizovat a většinou ji i dost přibarvují. Hlavně pokud jde o nějaké "love story" v táborech. A tady to nebylo o moc jiné, ale kniha mi byla doporučená, že je prý podle skutečného příběhu. O skutečné Heleně jsem si ale něco přečetla a tohle je ze značné části spíš jen autorčina fikce, kde Franz často působí, jako milý zamilovaný chlapík, který se k tomu všemu přimotal náhodou a je nevinnost sama. Stejně tak přežití v táboře autorka popisuje s jakousi idealizací. Jen sem tam šoupne nezáživně jednu větu věty o nějaké brutalitě a jede dál. Některá fakta sice sedí, dle toho co jsem se dočetla (Zpěv na narozeniny, záchrana sestry atd), ale v mnohém je to dost přibarvené. Celé mi to přišlo tlačené na city a taky mi tam chyběla nějaká ta hlubší psychologie postav. Zkrátka mi to po většinu času neznělo vůbec uvěřitelně. S podobnými knihami se roztrhl pytel a chápu na jednu stranu proč jsou populární. Ale na tu druhou mi přijde trošku zvláštní, že si někdo až tak idealizuje tak odpornou část historie, skrze velmi upravené příběhy. A aby dosáhl tíženého efektu, tak dodá, že je to podle skutečného příběhu. I když si z něj často vezme jen málo.