Modlitba pro samorostlé

Budu už se asi opakovat, ale autorčin styl psaní je jako hřejivé pohlazení, které v této hektické době tak strašně moc potřebujeme. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako právě Becky Chambers, a přitom je ten příběh vlastně v základě tak prostý. Musím se ale přiznat, že favoritem pro mě stále zůstává díl první. Tady jsem bohužel nenalezla až takovou hloubku jako jsem očekávala, ale i tak jsem si čtení moc užila.

Po přečtení druhého dílu jsem okamžitě dostala chuť si znovu přečíst ten první. Opět tenká knížečka, kterou má člověk přečtenou raz dva, opět jsem se u ní krásně zrelaxovala, opět tam bylo pár podnětů, nad kterými se člověk déle zamyslí a vše to ubíhalo směrem otevření velké filozofické otázky, jejíž odpoveď je možná prostší, než by se mohlo na první dojem zdát. Možná bych trochu chtěla být déle na jednotlivých zastávkách a více poznat tamní obyvatelstvo a jejich zvyky. Jinak jsem spokojená. Tato série se mi moc líbí svou jednoduchostí (až takovou jogínskou mantrou prostě jen být - takový dojem z ní mám). A oceňuji vývoj vztahu sourozenstva Echa s Hnízdem. Mám ráda, když jsou postavy psané realisticky a čtenář chápe, proč jednají, jak jednají.