Mlha

Kdyby román nevyšel v edici Smrtihlav, patrně bych Herbertovi po fiasku s Creedovým krédem šanci hned tak nedal (jo, ta pachuť je tam i po víc jak deseti letech). Po přečtení vynikající úvodní kapitoly si mě ale jeho Mlha okamžitě získala a s gustem jsem se do knihy zakousl. Výsledné dojmy jsou nicméně poněkud rozporuplné. Samotné téma je zajímavé, neotřelé a dobře zpracované, pár scén proklatě děsivých, dalších pár úžasně nápaditých, poselství fajn a rozsah nepřepálený (King by se nevešel ani na dvojnásobek). Ne všechno ale bylo tak růžové. Hlavní hrdina nevýrazný, generický, nudný (Trochu mi připomínal wyndhamovské hrdiny – nabízí se srovnání se Dnem Triffidů – ale Herbert není Wyndham.). Jeho drahá polovička nakonec v podstatě zbytečná. Sexuální scény (včetně všech těch nesmyslných erekcí) špatně napsané, nadbytečné (příběhu ani motivacím postav nic nedávají), zcela zaměnitelné a především svou exaltovaností brutálně vtipné (v metru jsem vybuchl smíchy), což nepříjemně sráží pečlivě budovanou atmosféru. Herbertovi se taky moc nedaří prodat akční pasáže a příliš neoslnila ani poslední kapitola. Ono se ostatně celé finále poněkud táhlo (jako mlha!), takže to byla spíš jen taková třešnička na dortu.