Marie Lu mne zaujala už svou Legendou která se vypracovala až na pozici jedné z mých oblíbených trilogií. Pokud však jde o Mladé vyvolené, vytáhla se ještě o kus výše. Postava Adeliny mi byla opravdu sympatická, nejde o žádnou hrdinku, které by člověk nejraději vrazil pár facek. Sledovat, jak se její schopnosti probouzí k životu, bylo vskutku zajímavé. Autorka si ovšem mohla dát více záležet na vedlejších postavách. Většina z nich má tak nepodstatnou roli, že tam vlastně ani nemuseli být. Najdeme i dva výraznější protipóly, Raffaella a Enza, nicméně jejich dokonalost byla přemrštěná, skoro jsem pochybovala o jejich lidském původu. Původně se mi zdálo, že v knize se spousta věcí děje zcela bezdůvodně, nicméně Marie vše zachránila vysvětlením na poslední chvíli... Zato geniálně vymyšleným. S knihou jsem spokojená, našla bych sice pár chybiček, ale není to tak závažné. Těším se na další díl, snad se Rose Society brzo dočká překladu.

Tahle knížka bude asi patřit do nejlepších knih, co za tenhle rok přečtu. Už teď to vím. Bylo to napsané jiným stylem, než jaký jsem po Legendě čekala. Víc slavnostní, víc vznešený. K době, ve které se to všechno dělo, to dokonale sedí. Adelina byla zvláštní hrdinka. Někomu možná bude připadat protivná, nerozhodná a hloupá, ale já bych spíš řekla že je reálná. Byly chvíle kdy jsem jí měla chuť nafackovat, ale asi bych se chovala stejně jako ona. To jsme na ní měla ráda nejvíc, že měla své chyby a že jich nebylo málo. Vedlejší postavy... Některé jsem nevnímala ani natolik, abych si pamatovala jejich schopnost. Ale Enzo a hlavně Raffaell mi přišli popsaní dobře, sice byli až moc dokonalí, ale nevadilo mi to. Úžasná kniha, hlavně kvůli magii, která je všude, a která je popsaná tak, jako byste ji mohli probudit i vy sami. Rozhodně doporučuji!