Mladí vyvolení – těšila jsem se na další skvělou sérii Marie Lu, ale musím souhlasit s většinou komentářů, že tohle až taková pecka nebyla. Adelina a Violeta, sesterská dvojice vyrůstající s nespokojeným otcem – když už jsme byli „navštíveni“ a v rodině je nesporné malfetto, tak aspoň ať z toho něco máme! Nicméně příběh si udržuje jistou úroveň a vyplatí se ho přečíst, tím spíš, že nabízí pokračování, které by snad mohlo být lepší. Já to určitě hodlám zjistit – tedy až poté, co se ke mně dostane druhý díl.

Marie Lu mne zaujala už svou Legendou která se vypracovala až na pozici jedné z mých oblíbených trilogií. Pokud však jde o Mladé vyvolené, vytáhla se ještě o kus výše. Postava Adeliny mi byla opravdu sympatická, nejde o žádnou hrdinku, které by člověk nejraději vrazil pár facek. Sledovat, jak se její schopnosti probouzí k životu, bylo vskutku zajímavé. Autorka si ovšem mohla dát více záležet na vedlejších postavách. Většina z nich má tak nepodstatnou roli, že tam vlastně ani nemuseli být. Najdeme i dva výraznější protipóly, Raffaella a Enza, nicméně jejich dokonalost byla přemrštěná, skoro jsem pochybovala o jejich lidském původu. Původně se mi zdálo, že v knize se spousta věcí děje zcela bezdůvodně, nicméně Marie vše zachránila vysvětlením na poslední chvíli... Zato geniálně vymyšleným. S knihou jsem spokojená, našla bych sice pár chybiček, ale není to tak závažné. Těším se na další díl, snad se Rose Society brzo dočká překladu.