Pan Payne nezklamal. Opět je to skvělý příběh, kterému nechybí humor, šmrc, důvtip... Prostě nic! Dokonalé. :) Kdo bude chtít, má recenze je v záložkách :)

Ani se mi nechce věřit, že už to je dvacet let, co jsem četla první díly Mládí v hajzlu a sama byla v pubertě. Stejně překvapující je, že C.D. Payne stále pokračuje v načatém díle a vychází už osmý díl. To mě podrž, Nickovi Twispovi už je 53! To by zase tak veselé být nemuselo, ale na scénu nastupuje jeho patnáctiletý synátor (také Nick), který nám názorně předvádí, že „geny nezapřeš“. Po pár stránkách je jasné, že jsme doma – humor je stejného stylu, mladý Nick sype podobné hlášky jako jeho otec zamlada, s rodiči vychází zhruba obdobně (tudíž katastrofa). Rovněž záhy přijde do rány inteligentní krásce Kal, do které se slepě zamiluje. Nepřipomíná vám to náhodou něco? Historie se prostě opakuje, k tomu otec prochází své staré deníky, protože ho finanční nouze dohnala k nápadu je zfilmovat (když už žije v tom Hollywoodu). Hlavní dějovou linkou je tak Nickovo skákání, jak Kal píská a natáčení deníků jeho otce, kterého se Nick účastní jakožto ideální kandidát na hlavní roli. Objeví se i skoro všechny původní postavy, jako Trent Preston, Sheeni, Levák apod. Spolu s rozvětvenou Twispovic familíí z toho vznikne trochu divočina, která ještě nabere na intenzitě, když různé postavy začnou v onom filmu hrát někoho jiného. Opakování pro pokročilé fanoušky! Bože, sranda je to neskutečná. Smála jsem se nahlas, měla nutkání si fórky vypisovat, nebo je jít někomu říct. Nickovy dialogy s otcem jsou vražedně sarkastické, jeho myšlenky pak z bídné situace vytvoří komentáře k popukání. Opět si zaslouží pochvalu výborný překlad (nepoznala bych, že tento díl překládal někdo jiný, než ty předchozí), na kterém úspěch knihy stojí. I ten název je výstižnější, než původní anglický. K humornému zážitku se přidává element nostalgie (pokud jste tedy četli aspoň první díl), díky kterému Mládí imrvére v hajzlu odpustím trochu slabší děj (měřítkem jsou pro mě jednoznačně stoprocentní první tři díly). Nejvíc si ho asi užijí navracející se čtenáři jako já. A vy neznalí, proboha, vtipnější sérii s ulítlým humorem nenajdete! Mám k této knize velmi osobní vztah, za těch dvacet let jsem s ní dosáhla bezkonkurenčně nejvyššího úspěchu, co se týče doporučování knih známým. Čtení osmičky jsem si užila (na čtyři a půl hvězdičky) a našla motivaci k přečtení těch několika dílů, které mi utekly, zatímco mě zdržoval vlastní dospělý život. Miluju ho, jmenuje se Twisp!