Místa, kde jsem plakala

No co na to napsat. První kniha od této autorky, první kniha s takovým tématem, po dlouhé době první knihy, u které jsem nechtěla, aby skončila. Nejsem už úplně cílová skupina, ale každá holka, co miluje, ať jí je 15 nebo 35 se v té knize najde. V současné době jsem si prošla jedním nepěkným zamilovaným příběhem, a proto když jsem četla anotaci a první větu v knize, věděla jsem, že to potřebuju a měla jsem pravdu. Je to tak hezké, upřímné, bolestivé, ale zároveň je v knize velké poslání a ta naděje, že se dá zvládnout vše, že jsme odvážné každý den. Takže najednou se z románku pro dívky vyklubal krásný příběh, který ve mně zanechal hrozně moc, nad některými úryvky jsem seděla a četla si je znovu a znovu a skutečně se zamyslela, jak se dá jedna situace vyložit dvěma různými pohledy, té šťastné zamilované, co přehlíží svůj instinkt a varovné signály a té, která si najednou uvědomí, že hele ale tohle nechci, tohle bylo špatně, přesto té holce můžete říkat cokoliv, dokud sama k tomu prozření nedojde a možná tohle je jedna z knih, která by někomu mohla hodně pomoct! Myslím, že se ke knížce ještě vrátím, není to totiž vůbec příběh pro dívky, je to opravdu pro každou ženu, která kdy otevřela své srdce a milovala, kohokoliv, jakkoliv, kdykoliv!

Mám pocit, že tohle byla nejbolestivější kniha, kterou jsem kdy četla. Chvílema jsem si připadala, že je to kniha o mých vlastních zkušenostech pár let zpět a při čtení se mi vrátily všechny ty pocity, o kterých hlavní hrdinka Amélie mluví. Jsem ráda, že je tohle vše už za mnou a že v YA scéně vychází i takové tituly. Třeba si nejedna holka ušetří potoky slz...