Mirákl

Představuji si, jak by na mě kniha zapůsobila v sedmdesátých letech: nezkreslený pohled na padesátá léta plné přetvářky, zabudování „čihošťského zázraku“ do románového děje, pohled na příjezd ruských tanků v r. 1968 tak, jak skutečně proběhl, a ne v normalizačním duchu o internacionální pomoci… něco nevídaného. Dnes mám ale už trochu výhrady. Pro mě ne moc sympatický hrdina, jehož promiskuitní eskapády se mi zdály již přehnané, opakované popisy krásných ženských ňader a zadečků, což ženskou čtenářku v takovém množství už poněkud otravuje. Autorova ironie je chytrá, vtipná a leckde se strefuje do černého, chvílemi na mě až moc posměšná a nešetřící nikoho. Trochu škola Haška nebo Poláčka… Scénky z maturit v roce 1949 mě ale spolehlivě pobavily… To vyrovnávání se se skutečnými postavami pražského jara 1968, které jsou v knize přetaveny do postav s podobným jménem, našinci ale dnes už moc neřekne; kritický a poněkud ironický pohled na jejich tehdejší názory byl možná zajímavý v době prvního vydáni, a to ještě pro zasvěcence… A protože dnes již známe podrobnosti o umučení faráře Toufara, najednou se mi zdá použití a ohnutí jeho tragického osudu poněkud nepatřičné. I když ano, co se týče postavy faráře Doufala, v tomto jediném případě se autor ironickému a zlehčujícímu pohledu vyhnul.

Jsem ze "šedé zóny" - tak mě Mirákl bavil. Množství postav mi nevadilo, "konspirační" přejmenování hlavních aktérů bavilo. Asi nejvíce jsem se bavil při objevení se Vrchcolába a velmistra Bukavce. Ivana Hrozná - super! Jako živá a takových jsme v životě potkali. Milostné eskapády vypravěče ? Ale vždyť jde o "svůdníka" Dannyho a je samozřejmé a zejména lidské, že si fandí (někdy skoro samec alfa+). Mirákl mám rád, je dobré se občas k některým kapitolám vracet.