„Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.“ – Ava
„Každý je hlavním hrdinou svého vlastního příběhu, přece.“ – já, Cleo
Drahá Olo,
poté, co jsem dočetla Navždycky, které jsem hodnotila 1,5*, jsem byla rozhodnutá, že se do další tvojí knihy nepustím. Nechtěla jsem se trápit s další narychlo sepsanou knihou, při jejímž psaní jsi neměla čas se poučit z předchozích chyb. Ale jak se opět...
„Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.“ – Ava
„Každý je hlavním hrdinou svého vlastního příběhu, přece.“ – já, Cleo
Drahá Olo,
poté, co jsem...
„Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.“ – Ava
„Každý je hlavním hrdinou svého vlastního příběhu, přece.“ – já, Cleo
Drahá Olo,
poté, co jsem dočetla Navždycky, které jsem hodnotila 1,5*, jsem byla rozhodnutá, že se do další tvojí knihy nepustím. Nechtěla jsem se trápit s další narychlo sepsanou knihou, při jejímž psaní jsi neměla čas se poučit z předchozích chyb. Ale jak se opět ukázalo, lidi jsou škodolibí – a když mi v rámci výzvy, do které jsem byla nominována, vybrali tvoji novou knihu, výzvu jsem přijala.
A tak jsem se pustila do volného pokračování Navždycky, abych zjistila, jestli moje očekávání jsou správná.
Příběh začíná v okamžiku, kdy Avě přichází smska od neznámého čísla. A z nějakého nepochopitelného důvodu Ava tuhle zprávu nesmaže a začne si s klukem, kterému dala přezdívku Will, psát. Zároveň se dozvídáme, že je tajně zabouchnutá do souseda své kamarádky, který občas seká trávu bez trička. Už z tohohle a anotace je asi naprosto jasné, že Will možná… nejspíše… určitě bude Chris.
Ale v té době to ještě Ava neví. Proto se rozhodne, že zjistí Willovu identitu. A dělá to tak nenápadně, že netrvá dlouho a ví to úplně všichni kromě ní samotné. Naštěstí se celá záhada kdo je kdo vyřeší už v polovině knihy. Ano, přesně tak, v polovině! Nejdřív jsem za to byla ráda, ale o chvilku později jsem to svoje „naštěstí“ musela přehodnotit.
Zatímco během čtení první poloviny jsem občas koulela očima nad tím, co se dělo, ale celkově mi to přišlo docela milé, celou druhou polovinu knihy jsem byla v permanentním facepalmu. Protože ten příběh absolutně nedával smysl! Hlavní postavy podnikaly výstupy á la romantická komedie, ale na rozdíl od romcomů to nebylo součástí nějakého velkého „finále“, ale jen dalším milníkem na cestě, nad kterým jsme se očividně neměli ani pozastavit.
Romantická linka nebyla romantická, ale spíše jedno velké what. Chris, nejhezčí kluk z ročníku, si totiž usmyslel, že půjde na rande se svojí záhadnou dívkou. A byl opravdu vytrvalý, přestože se absolutně neznali a nikdy neviděli. Jeho vytrvalost však pokračuje i když zjistí, kdo Ava je, a trvá do konce knihy. Chris je celou dobu vyobrazován jako dokonalý a krásný kluk, který je moc hezký na to, aby se s ním dalo chodit, ale ejhle, on je to vlastně další věrný pes… chci říct Travis, který by pro Avu udělal COKOLIV, jenom aby byla šťastná, ačkoliv k tomu nemá ABSOLUTNĚ NEJMENŠÍ DŮVOD, protože se sakra vůbec neznají. Takže Chris myslí na jediné: udělat Avu šťastnou po vzoru romantické komedie. A Avě… je to všechno málo. ANO. Celá ta pohádka je pro ni „až moc normální“. A tak PRO NI CHRIS DĚLÁ JEŠTĚ VÍC, že i hrdinové s těch nejtuctějších romcomů by se divili, co to sakra Chris provádí. Ava na to však řekne jen: „Proč holkám stačí tak málo? Všechny si zasloužíme mnohem víc!“ Prostě WHAAAAAT.
Pokračování recenze:
https://tohleanotohlene.wordpress.com/2021/04/26/miluju-te-ja-vim/
Číst více
Číst více