Tuhle knížku jsem četla už hodně dávno. To, že jsem ji nedala už dávno z knihovny pryč svědčí o tom, že jsem si jí nějak více považovala. Listuji v ní a vidím, že jsem si v ní zatrhala spoustu míst. Upoutala mne místa o tom, jak málo se objímáme a co takové objetí dokáže: "Objetím se můžeme zbavit deprese. Umožňuje správné naladění imunitního systému. Obejmutí vdechuje do unaveného těla nový život a působí, že se cítíme mladší a více pulsujeme životem. V rodině upevňuje každodenní objetí vztahy jejích členů navzájem a významnou měrou uhlazuje třecí plochy." To autor citoval nějakého psychiatra z Kansasu. Na konci knihy je kapitola plná rad. Např.: * Dívejte se na lidi jako na dobré a krásné bytosti, i když se vám zdá, že dělají všechno možné, aby tak nevypadali. * Dívejte se na problémy jako na malé zázraky, které přinášejí poznání a změnu. * To, co se dozvíte sami o sobě, vám bude do nekonečna pomáhat, až se budete snažit chápat druhé. * Když se na někoho rozzlobíte, bylo by dobře, abyste se přestali na chvíli hněvat a zvážili všechny věci, které máte na tom druhém rádi, dříve než mu odpovíte. * Nedovolte, aby vaše vztahy zemřely na nedostatek péče.