Milenka prince z Walesu

O předválečné mesalianci britské královské rodiny už něco vím, viděla jsem kdysi i dokument na téma Wallis – Edward. Když jsem letmo prolétla zdejší hodnocení, překvapil mě počet hvězd u mých oblíbených uživatelů (lépe oblíbené uživatelky), tak jsem se do knihy pustila, a rozhodně nelituju. Zajímavá a čtivě napsaná románově podaná historie má nesporné kouzlo. Při četbě jsem si vzpomněla na knihu Lady Clementine, resp. na můj úžas při její četbě. V Británii rozvod jaksi nepřicházel v úvahu, ačkoli běžně žili manželé s někým jiným, někde jinde; vše pro zachování dekora a statu quo: pokrytectví až to bolí! Příjemný překlad (i když slovo snídárna jsem slyšela poprvé), minimum tiskových chyb a velmi dobře volený způsob vyprávění příběhu tuhle knihu předurčuje k oblibě především dámské části čtenářstva. Není ovšem vyloučeno, že podrobnosti, které předcházely Edwardově abdikaci, mohou zaujmout i pánské čtenáře.

Začetla jsem se jedna radost. Do tohohle světa normální smrtelník nepronikne. A tady je všecko pěkně pohromadě, VIP společenská smetánka, život samá zábava bez starostí, kde na ni vzít. Popravdě, neumím si vůbec představit, že se někdo 24 hodin v týdnu stará o veškeré mé pohodlí, kdy si sama neuvařím ani čaj a nepodám župan. Jen jsem otvírala oči, jak to tam chodí. Děti se narodí tak nějak mimochodem a hned se šoupnou personálu. Protože maminka přece musí jezdit po světě a plnit společenské povinnosti. Když láska, tak jedině s perspektivou dobrého zabezpečení. Podle mého názoru jsou tihle lidé jaksi zbyteční. Žijí jen v té společenské bublině do které se narodili, sami pro sebe, a všichni tam svorně drží basu. Pokud ne a někdo trošku vystrčí vzpurnou hlavu, hned po ní dostane. Viz Averill - ta jediná tam snad přičichla k normální práci. A jak to dopadlo?! Gloria byla k politování, ale nikdy nebyla samostatná a ani k tomu tou diktátorskou studenou matkou vedena nebyla. Ona, stejně jako její dvojče Thelma, byly předurčeny pro high society, na čemž se pracovalo od jejich dětství. Žádné velké city, natož mateřské. Chudák Glorinka, nikdo se na ni nedíval jako na malé zranitelné dítě. Stala se pouhým prostředkem pro boj mezi několika stranami. No, a dámy z románu vlastně nemusely umět a dělat nic. Však přece měly při narození dobrý původ, naučily se obratně konverzovat a rozumět urozenému ptydepe, skvěle ve svých róbách se šperky kolem celého těla tančit na přepychových mejdanech a lovit vhodné protějšky - pak jim zhola nic nebránilo rozběhnout se do celého světa. Tak otevřený popis života horních 10 tisíc mě až překvapil. Otázka je, jestli takový život není promarněný? Mě by rozhodně nebavil, vždyť oni tam jakoby utíkají před nudou a jen vymýšlejí další a další zábavy na různých nóbl místech. Bojí se být sami se sebou, zdá se mi. Vlastní výlučnost jim musí potvrzovat přítomnost lidí z té samé sekty, kde není nikdo proti nikomu. Tedy, dokud jsou v salonu. Knížka je skvěle napsaná, doporučuji přečíst a zjistit, že není všecko zlato, co se třpytí.