Milenci z Osvětimi

„Mnozí místní obyvatelé se na návrat svých starých sousedů netěšili. Nechtěli se vzdát zkonfiskovaných domů, ukradených oděvů a uloupeného nábytku, které užívali." Přiznávám, že s touhle knížkou jsem se trošku trápila :-/ Bohužel mi úplně nesedl styl vyprávění i když obsahově byla kniha velmi zajímavá. Dozvěděla jsem se také několik nových informací - pár knih z prostředí Osvětimi už jsem četla, ovšem tahle byla méně beletrií a brousila spíš do kategorie literatury faktu. Dějové linky Davida a Zippy byly napsané spíše popisnou formou a bylo těžké se do postav vžít a cítit z nich nějaké emoce. A to je strašná škoda. Více mě bavila linka Zippy. Díky ní jsme nahlédli pod pokličku fungování tábora z pohledu "lepšího vězně". Zippy byla v pravý čas na pravém místě a díky pomoci dalších statečných žen, které se nepoddaly svému osudu, ale bojovaly jak mohly i na takovém bezútěšném místě, se probojovala až do práce v kanceláři, kde se jí podařilo využít své organizační a kreativní schopnosti. Zippy se zamilovala do dalšího vězně, o pár let mladšího Davida, kterému několikrát zachránila život a který pracoval v "Sauně" a "Kanadě" kde spolu trávili každou možnou volnou chvilku. Překvapilo mě, že i na takovém místě kvetla láska a vězni dávali průchod něžnostem i když vše museli pečlivě skrývat. Nejvíc se mi líbila závěrečná část příběhu, přišla mi nejvíc zajímavá a poutavě vyprávěná. Kniha nebyla špatná, jen mě osobně nesedla forma. I tak dávám vysoké hodnocení, protože přece jen nelze úplně fér hodnotit něčí život a je dobře, že knihy s touto tématikou vychází a že je lidé čtou a nezapomínají na tu šílenou dobu.

Knížky a filmy z válečného a poválečného období si mě opakovaně přitahují. Fascinují mě. Zas a znovu. Nejspíš proto, že jim pořád nerozumím. Zkrátka nemůžu pochopit, že se něco takového mohlo dít. Knížka Milenci z Osvětimi shrnuje životy dvou lidí, kteří přežili. Je plná šokujících informací a fascinujícího pudu sebezáchovy. Když si představím sebe na místě hlavní hrdinky, nevěřím, že bych ho v sobě našla. Ale kdo ví, jak by se v takové situaci zachoval. I proto je podle mě důležité o podobných zážitcích číst a mluvit. Nejedná se o román, ale literaturu faktu. Nečekejte zpěvné popisy prostředí a dynamické dialogy. Jde o detailní popis událostí doplněný citacemi. Svým způsobem je příběh o to ještě tíživější. Tenhle typ knihy jsem četla poprvé. Vlastně jsem ani nevěděla, že si ho půjčuji takže jsem mimo mezer v dějepisu doplnila i jednu v literatuře.