Milenci z Osvětimi

Velmi zajímavý, skutečný příběh dvou mladých lidí. Ač na pozadí neskutečných mučení a zvěrstev 20. století. Ona: snaživá, schopná, všechno a všechny zachraňující... On: schopný, při síle... Společně se poznali v Osvětimi. Začali společně prožívat něco, co bylo zákázáno a každým gestem, pohledem riskovali všechno, vysoké tresty, že ztratí toho druhého. On: celý život v sobě nosí nezodpovězenou životně důležitou otázku, má nutkání to zjistit. Oba dva se v životě vícekrát vždy sejdou a zase odloučí... Ač neskutečné, přesto tak pravé, tak rizí, hluboké... reálně prožité. Velmi silné svědectví. Smekám před oběma, hlavně před ní. Tolik odvahy a lidskosti v tak těžké době. To se často na takových místech nevidělo. A přesto to zvládla a přesto zachránila... Nad to všechno je zajmavé i to, že děj nekončí záchranou z tábora, ale vypráví a popisuje vše dál a dál...

„Mnozí místní obyvatelé se na návrat svých starých sousedů netěšili. Nechtěli se vzdát zkonfiskovaných domů, ukradených oděvů a uloupeného nábytku, které užívali." Přiznávám, že s touhle knížkou jsem se trošku trápila :-/ Bohužel mi úplně nesedl styl vyprávění i když obsahově byla kniha velmi zajímavá. Dozvěděla jsem se také několik nových informací - pár knih z prostředí Osvětimi už jsem četla, ovšem tahle byla méně beletrií a brousila spíš do kategorie literatury faktu. Dějové linky Davida a Zippy byly napsané spíše popisnou formou a bylo těžké se do postav vžít a cítit z nich nějaké emoce. A to je strašná škoda. Více mě bavila linka Zippy. Díky ní jsme nahlédli pod pokličku fungování tábora z pohledu "lepšího vězně". Zippy byla v pravý čas na pravém místě a díky pomoci dalších statečných žen, které se nepoddaly svému osudu, ale bojovaly jak mohly i na takovém bezútěšném místě, se probojovala až do práce v kanceláři, kde se jí podařilo využít své organizační a kreativní schopnosti. Zippy se zamilovala do dalšího vězně, o pár let mladšího Davida, kterému několikrát zachránila život a který pracoval v "Sauně" a "Kanadě" kde spolu trávili každou možnou volnou chvilku. Překvapilo mě, že i na takovém místě kvetla láska a vězni dávali průchod něžnostem i když vše museli pečlivě skrývat. Nejvíc se mi líbila závěrečná část příběhu, přišla mi nejvíc zajímavá a poutavě vyprávěná. Kniha nebyla špatná, jen mě osobně nesedla forma. I tak dávám vysoké hodnocení, protože přece jen nelze úplně fér hodnotit něčí život a je dobře, že knihy s touto tématikou vychází a že je lidé čtou a nezapomínají na tu šílenou dobu.