Milenci z Auschwitzu

Milenci z Osvětimi Helen "Zippi" Spitzerová a David Wisni tu rozprávajú svoj skutočný príbeh o tom, ako sa im podarilo nájsť lásku a nádej v pekle koncentračného tábora. Autorka sa opiera hlavne o Davidove spomienky a ukazuje, že aj tie najintímnejšie chvíle boli aktom vzdoru proti odľudšteniu. Oceňujem tu hlavne emocionálnu silu, pohľad z ženskej perspektívy a to, ako autorka spojila tvrdé historické fakty s osobnými príbehmi. Na druhej strane sú v knihe aj trochu sentimentálne pasáže, ktoré môžu pôsobiť ako beletria a nie ako literatúra faktu. Napriek tomu všetkému je to dojímavé dielo, ktoré pripomína, že ľudskosť prežije aj v tých najtemnejších časoch.

Příběh dvou mladých lidí, kteří se našli v prostředí, kde se jiní ztráceli... V úvodu knihy se seznamujeme s Davidem na jedné straně, se Zippi na druhé. Sledujeme jejich životy před transportem. Oba si pak prošli koncentračním táborem, oba si dokázali zajistit v Osvětimi "přijatelnou a nepostradatelnou" pozici. Přeci jen se ale Zippi dostala výš a měla větší privilegia. Díky nim byla schopna zachránit stovky žen před smrtí, prostě vyškrtla jejich čísla ze seznamů. Samotného Davida pak zachránila celkem pětkrát, aniž by to on sám věděl. Mnohdy to bylo doslova na poslední chvíli . Řekla mu to pak až téměř na smrtelné posteli, až tehdy, co se jí na to sám zeptal. Paradoxně to, co v jejich srdcích toto strašné místo zažehlo, to také s jeho pádem uhasilo. Jejich láska v normálním světě vyhasla a každý si šel svou vlastní cestou. Zatímco David se celoživotně hnal za úspěchem, Zippi si žila ve své vlastní bublině a pomáhala druhým, dokud to její zdravotní stav dovoloval. Myslím, že právě jejich rozdílná povaha a Davidova mladická nerozvážnost tento vztah odsoudila k předčasné záhubě. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby tehdy dodržel slib a po válce na ni počkal ve Varšavě tak, jak se domluvili. Protože ona čekala... Až s přibývajícím věkem David zmoudřel, Zippi po smrti manžela našla sílu se s ním znovu sejít a oni si tak po letech mohli říct dosud nevyřčené a zahodit staré křivdy. Knížka Milenci z Osvětimi se opírá o skutečné příběhy Davida a Zippi. Velmi oceňuji, že se více věnuje životu po válce. Můžeme tak sledovat, jak lidé postižení holokaustem hledali cestu k novému životu. A že to tedy neměli vůbec lehké, než byli schopni se někde usadit. I přes název knihy v příběhu vlastně ani tak nejde o milenecký vztah, spíše sledujeme po celou dobu čtení dva odlišné příběhy, které se na moment protnou, aby se po chvíli zase rozdělily. Nebýt Zippi, David by nejspíš Osvětim nepřežil. A nebýt jejího postavení, zřejmě by se jejich cesty vůbec nezkřížily. Abych byla upřímná, příběh se mi sice četl dobře, ale nijak moc se mě nedotkl a téměř žádnou emoci ve mě po dočtení nezanechal.