Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory

Povídky, jako obraz – mozaika složená z ženských životů a jejich problémů, nejen s láskou, i když tu hraje podstatnou roli, a to v mnoha podobách - od neposkvrněného citu, přes stereotypy až k chvilkovému povyražení bez hlubšího smyslu a významu. Ženy v těchto povídkách si většinou neví rady, jak naložit se svým životem – s tím dosavadním nejsou spokojené a neví, jak hledat ten správný směr, a tak podnikají různé nouzové kroky, takže na horor je pak zaděláno! Příběhy vesměs míří do ženského nitra – kde se řeší a probírají nečekané situace a životní prohry – jsme pak svědky vnitřních zápasů se ztrátou smyslu života, se ztrátou identity, s frustracemi a pocity nepochopení. Pan Klíma povídky pojal hororově, nečekejte ale přímo hororové příběhy s nadpřirozenem a tak, ani psycho, ale spíš přehlídku absurdních až groteskních situací, kde výsledkem je zhroucení dané situace při které se konfrontují chyby a slabostí v krajní mezi. Takže – sny se nenaplňují, cíle se nedosahují – zůstává jen hořkost, pachuť a pocit existenciálního zmaru (z pohybu v kruhu nerealizovaných ambicí). Povídky, jako žánr, mám ráda, vyhovuje mi jejich krátká forma a když k tomu ještě můžu přidat dobře zvládnutou pointu, pak jsem naprosto spokojená. V téhle sbírce povídek se zadařilo, bavila jsem se, a ještě se věřím bavit budu, protože jsem zatím úplně všechny nepřečetla, a tak budu přidávat k jednotlivým povídkám hodnocení postupně. Ke sbírce jsem se dostala vlastně náhodou, shlédnutím čtv2 inscenace Žaneta (jednoho z příběhů knížky), zaujal natolik, že jsem se pustila do dalších. Ne najednou, dávkuju si je, obden, obtýden, jak je nálada a čas, což je za mě velká výhoda právě povídek. Navíc, tyhle jsou příjemně různorodé, ženy - hrdinky jsou různé věkem, sociálním postavením a hlavně životními zkušenostmi, různé tím, jak působí – sebejistě či nejistě (to, že budou řešit nějaké osobní či vztahové problémy je tu jasné, ať už jsou na tom se svou sebejistotou jakkoli). A ještě navíc ty hororové nádechy! Věřím, že si každý vybere příběh podle svého gusta, výběr témat je pestrý – strach, životní hrozby (Miláčkové, chřestýši), nevěra a její dopady (Nevěra, Zbabělec), manipulace (Podvodník), vztahy matka-dcera, ztráta důvěry (Dárek) … Ovšem to nejhlavnější, co díky těmto povídkám zjistíte je, že ty největší bitvy se odehrávají uvnitř – v našich myslích …

Ivan Klíma patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Touhle sbírkou mě docela překvapil, sice je jeho styl v některých případech patrný, nicméně žánrově se odklonil. Některé povídky byly napínavé, jiné mrazivé, některé méně povedené. Preferuji přece jen jeho tradiční literární počiny.