Hodina ticha

Neuvěřitelné plastické vyprávění s jemnou smutnou notou, která postupně sílí a sílí, až smutek člověka celého pohltí. Vědět to předem, možná by mě to odradilo, což by byla veliká škoda. Ta kniha je silná. Zapíše se do srdce a pak na ni musíte myslet a myslet. Poslední kapitoly nenáslině, ale vemlouvavě vystihují, v čem tkví omyl komunismu. Když kniha končila, kdesi hluboko jsem plakal...

Po několika dnech s odstupem a zamyšlením přidávám komentář. Knihu jsem náhodou našel v knihovně, ani nevím proč jsem si jí půjčil a nelituji. Autor dokázal dokonale krásným jazykem zachytit válku, komunismus, ideály, bídu, lásku, strach, smrt, charakter, víru atd. Životy obyčejných i neobyčejných lidí, ale i společenství lidí jako takového. Postavy se vyvíjejí a symbolizují. Mají spoustu nedostatků, snad více než předností a jsou nedokonalé, ale i to je dělá opravdovými. Vlastně jsou až děsivě opravdové. Je to neuvěřitelně smutná kniha. Někdy a hlavně před koncem jsem měl chuť ji odložit, protože mi z ní bylo strašně smutno a takové knihy moc rád nemám. Těžko říct jak velký byl v té době vliv cenzury od komunistů, ale pokud by bez cenzury byla ještě smutnější, asi bych ji nikdy nedočetl. Poselství o tichu, o životě, válce a komunismu jsem si odnesl s pár jizvami na duši, které jen tak nezmizí. Za takhle intenzivní zážitek dávám nakonec 5*.