Výpravy pro čtvero ročních období

Tohle styl psaní, který jsem dlouhe roky hledal. Nádherná forma češtiny s řadou zajímavostí o daných místech a jejich zasazení do historické perspektivy. Jistě to není moje poslední (cestopisná) kniha od pana Peňase.

Čtvrtá kniha výprav je méně vlastivědná a více cestopisná, její těžiště totiž leží spíše v zahraničí (kromě obvyklých středoevropských destinací i Rumunsko a Irsko). V tuzemsku se Jiří Peňás podíval třeba na Valašsko (a potkal tam muže, jehož po sto dnech v naprosté temnotě zcela pohltilo naprosté nic), ale nejvíce kapitol je z Posázaví a okolí někdejšího SS-Truppenübungsplatz Beneschau. Přes toto pohnuté období, kdy esesáci vysídlili třicet tisíc místních, tam zůstala zachována řada míst, která lahodí autorovu staromilství (ať už jde Konopiště arcivévody Františka Ferdinanda nebo Vrchotovy Janovice osobité aristokratky Sidonie Nádherné, mezi jejíž přátele patřili třeba Karl Kraus či Max Švabinský). Nepřežila samozřejmě početná židovská komunita v Kosově Hoře u Sedlčan, aspoň tam dnes lze navštívit opravenou synagogu. V cizině se zápisky stávají více esejistickými, především ty ze Spiše, kde autor připomíná smutné léčení Jiřího Wolkera v Tatranské Poliance nebo slova historika Jána Mlynárika, jak za války „ze slovenské půdy vyvřela všechna špína, ziskuchtivost, pomsta a malost“ a běžný lid si svou nedostatečnost léčil „útlakem lidí podstatně civilizovanějších, kulturnějších a vzdělanějších“. Cesty po Rakousku jsou zase poněkud bolestné, protože ukazují, jak by to s trochou snahy mohlo vypadat i u nás. I na irském venkově každé stavení s krajinou „splývá a ladí, ctí tradici a kolorit. Tím se civilizace odlišuje od necivilizace, že i obyčejní lidé vědí, co mají stavět, jak to má vypadat a jakou to má mít barvu: když se vrátíte do Čech, uvědomíte si, jak jsme v tomhle úplně vedle.“ Jako by současné obyvatelstvo přestalo mít cit pro krásu krajiny a kulturního dědictví a řeklo si, že „to nemá cenu, že to takhle stačí“, takže historické fasády jsou přelepené polystyrenem natřeným na zářivě modrou, protože byla zrovna v akci v OBI, a ještě se Rakušanům pošklebujeme, že mají ty vesnice nějak podezřele vypulírované…