Výpravy pro blízké i vzdálenější

„Je mokvavo a podzimně šero, chlad proniká ke kostem, spadané listí vylučuje jakousi látku způsobující melancholii a tesknotu,“ psal autor v listopadu 2019 u Dvořákova zámečku ve Vysoké u Příbramě, aniž by tušil, jak teprve teskně bude na jaře. I za pandemických časů se sice tento „člověk zájmů spíš duchovních než adrenalinových či kulinářských, pro něhož je největší dobrodružství vystoupit někde z vlaku, prohlédnout si kostel, radnici a kašnu“, vydával na své výpravy, ale jak bylo všude zavřeno, trochu jim chybí život. Snad proto je tento (v pořadí druhý) díl ještě více prosycený melancholií, ať už jde o příběhy lidí nebo míst. Z těch prvních bych zmínil třeba mníšeckého rodáka F. X. Svobodu, jednoho z nejčtenějších literátů přelomu 19. a 20. století, jehož díla dnes „už neříkají kromě pár pedantů nikomu nic“, nebo komponistu Jakuba Jana Rybu, kterého v roce 1815 našli v lese za podbrdskou Voltuší s podřezanými žilami i hrdlem a Senekovým pojednáním O klidu duševním. A co se týče míst, tak tam Peňás pravidelně naráží na kontrast modernity s estetikou a hodnotami „starého světa“, který po sobě v Česku zanechal kulturní dědictví, s nímž si „v alkoholu, depresi a blbé zábavě ztracené obyvatelstvo této poraněné, upadlé a vysáté země neví rady“. Leckteré zašlé místo v Sudetech mělo slavnou historii, například Zákupy na Českolipsku byly rezidenčním městem císaře ve výslužbě Ferdinanda I. Dobrotivého. Střet těch světů je patrný i v Karlových Varech, jejichž honosnou lázeňskou čtvrť nazval Le Corbusier „úžasným sletem dortů“, jenže za Ohří „jako by někdo ulice posypal mastným popelem, domy přetáhl špinavou pastou a přelepil hnusnými cedulemi“ a mezi tím žijí zachmuření a zatrpklí obyvatelé nejchudšího kraje republiky. Nejsilnější příběh je nakonec z vinohradského činžáku, kde autor na konci 80. let dělal domovníka, aby získal byt, a byl vydán napospas vrtochům domovního důvěrníka, který hodnotil jeho pracovní výkon s očima plnýma třídní nenávisti.

Vlastně bych jen opakoval to, co jsem na těchto stránkách napsal k prvnímu dílu. Považuji za velikou zásluhu pana Peňáse, jak píše o naší zemi i příhraničí. Vlastivěda! Důležitý předmět, zásadní. A pan Peňás je ten nejlepší kantor. Číst ho, to je čirá radost.