Slečna Julie

Příběh jsem poslouchala v rozhlasovém podání. Mistrné ztvárnění hlavních postav Ivanem Trojanem, Lenkou Vlasákovou a Táňou Dykovou. Takže koncert pro uši, když se dílo dostane do takových rukou nebo potažmo hlasů. Každá z postav měla svou pravdu. Dnes by takto rozehraný příběh dopadl určitě úplně jinak. Pořád jsem čekala, kdo z trojice "vyhraje", ale tak nějak si myslím, že prohráli všichni. Každý svým způsobem.

Obávám se, že východiska i kritická místa hry Slečna Julie už v současném světě nejsou kdovíjak aktuální. Sociální vrstvy společnosti nejsou vzájemně neprůchodné, v zásadě si každý spí, s kým se mu zachce, a že by si kvůli milostnému úletu s člověkem jiného postavení někdo bral život, to už by sotva někoho byť jen napadlo. Přesto, když dáme Julii a Jeana pod zvětšovací čočky psychologického mikroskopu, ukáže se leccos platného a o člověku vlastně trvale vypovídajícího. Já si budu pamatovat hlavně to, že tam, kde není mezi lidmi opravdová úcta a pozornost k druhému, tam nezištnou lásku nahradí vášeň a pudová touha ovládat a manipulovat, vlastnit. Lidé pozbydou svoji lidskost a stanou se jen přemýšlejícími zvířátky. Není zrovna příjemné to v téhle hře sledovat, ale za to August Strindberg opravdu nemůže.