Old Possum's Book of Practical Cats

Meky Míca, Myšilofeles, prorok Kočiáš nebo Drsná Kůže nás provedou převážně podsvětím Londýna, tak bacha na jejich tichý kočičí krok! Je vidět, že i Američan může být co k čemu, když se zavčas přestěhuje do staré dobré Anglie, jejíž mňouzlo vás donutí příst nad každou stránkou.

Přečteno jako jednohubka na večer. Protože kočky a protože Cats (a čtenářská výzva). Poezie není můj šálek a když už poezie, tak ve formě písňových textů. Což u Koček jaksi jde samo-sebou. Takže jsem u většiny básniček měla problém v tom, že jsem se snažila si je nějak pozpěvovat a hrozně mě vytáčel nesedící rytmus. Občas mě tahaly za uši i divné rýmy. Když člověk má srovnání s fantastickým přebásněním libreta Cats od Michaela Prostějovského, tak to prostě je těžký. Obsahově básničky povětšinou lehce úsměvné, i když ten humor místy na můj vkus trošku tlačí na pilu. Bylo fajn sledovat podoby a odlišnosti s muzikálovým ztvárněním A. L. Webbera, který to ale vyšvihl na úplně jinou úroveň doplněním vážné linky s Grisabellou. Ale to už je jiná kapitola. T. S. Elliott odvedl dobrou práci tím, že vůbec tak hezké dílo inspiroval. A já jsem moc ráda, že mám splněn ne úplně lehkej bod čtenářské výzvy (kniha, podle které vzniklo hudební dílo).