Dutí lidé / Popeleční středa

Říkejte mi škrt, říkejte mi Skot, ale nebýt to T. S. Eliot, tak by mě básnická sbírka za dvě kila, která má veršem potištěných přesně 19 stránek, asi trochu naprdla. Ale budiž, je to velikán, vše odpuštěno. Obě obsažené básně spolu stojí v dialogu - v první básník nachází prázdnotu, která volá po naplnění, v té druhé nabízí jako náplň to, co sám poznal v anglicky přetřeném katolicismu. Ne každého tím nadchne, ale musí se mu přiznat, že i když v něm plane onen druhdy ošidný ajfr neofyty, tak zvládá zbožně poetizovat bez trapnosti a kýče. A to není málo.

Co tu povídat, že ano... Dvě naprosto ohromující básně jejichž texty jsou mimořádně nejasné a komplikované, skrývají v sobě ovšem jakousi komplikovanou výpověď o světě. Kompozice právě těchto dvou textu vedle sebe je věru návodná a v tom smyslu z ní nejsem příliš nadšen, to ovšem nemění nic na tom, že jejich moderní překlad do češtiny byl postrádán a je dobré je tu obě mít. Jakkoliv opravdu trapně malý rozsah svazečku mohl být kompenzován nějakým krátkým komentářem nebo se alespoň mohlo jednat o vydání bilingvální. Hovořím o návodnosti. Dutí lidé jsou v podstatě jakýmsi epilogem k Pusté zemi. Není divu, že spolu mají společná témata a podobné vyznění. Zařadit vedle Dutých lidí Popeleční středu pak na první pohled může působit jako odpověď na otázky kladené v první básni. Ale to by bylo poněkud falešné. Klíčem k Lidem je Pustá zem a proto, jakkoliv jsou religiózní a dantovské (hlavně dantovské!) prvky ve Středě silné a oslňující, kladl bych důraz spíše na presenci Shakespeara a drobné leč subversivní energie celého Eliotova Purgatoria. Nerezignujme na Shakespeara ve prospěch církve. Překlad je vynikající, přeci se Onufer ve vší úctě nemůže rovnat Eliotovi. Význam přenáší vcelku solidně a Dante i Shakespeare i Bible jsou v textu rozpoznatelní. (Nebo je tam vidím pro znalost originálu, nevím) Ale zvukomalbou a rytmem je to prostě slabé. Nejzávažněji text trpí v prvních a posledních verších posledního zpěvu Dutých lidí. Verše "Here we go round the prickly pear Prickly pear prickly pear Here we go round the prickly pear At five o’clock in the morning." jsou v podstatě nepřevoditelné, takže to patrně není vina překladatele, ale to slabost nesnižuje. Ráznost s jakou báseň utíná "Not with a bang but a whimper." je na tom podobně. Ale co se dá dělat, naštěstí jsou básně v originále snadno dostupné.