Noční rasa

Vítejte ve světě, kde jsou někteří lidé horší netvorů a někteří netvoři lepší lidí. Vítejte ve světě Midian, které je místem mimo naši sféru, místem mimo prostor a čas, místem, kde živí už nejsou živí a mrtví ještě nejsou mrtví. Ke čtení jsem si zvolil příhodný dušičkový čas. A až se někdy dostanu na starý opuštěný hřbitov, budu zrakem pátrat po zdi mauzolea, zda zpoza mříží nezahlédnu zvědavý Babettin zrak. Citace: Dospěly k otvoru ve stěně, příliš malému na to, aby se jím mohla protáhnout dospělá osoba. Babette jím prolezla do prostoru velkého asi jako lednička, a stejně studeného, který ji sloužil jako skrýš. Tam se posadila, aby popadla dech, a citlivýma očima rychle pronikla černočernou tmou. Byla obklopena několika svými poklady. Panenkou z trávy a věnečkem jarního kvítí; dvěma ptačími lebkami a nepočetnou sbírkou kamínků. Navzdory své jinakosti byla v tomto ohledu Babette stejná jako každé jiné dítě; citlivá, ritualistická. Toto byl její svět.

I když nejsem nutně zastánce toho, aby byl román co nejdelší, s knihou „Noční rasa“ jsem měl ten problém, že mi prostě přišlo, že zde něco ještě chybí. I když je konec takový do jisté míry poeticky slibný, otevírá dveře pro fantazii a také případné pokračování, nikoli nutné, stejně jsem si říkal, že tu možná chybí trochu více doslovnosti, trochu více popisů, trochu více něčeho, co by mě na knize skutečně zaujalo. Nenašel jsem to tam. A tak jsem si jen přečetl trochu jiné pohřební fantasy.