Šarlatová evangelia

„Tobě se nabídne naprosto jedinečná příležitost dvakrát zemřít a přesto plýtváš dech banálnímí urážkami?“ „Já sice ráno budu mrtvý, ale ty budeš furt Pinhead.“ Pinhead opět v akci. Začátek velmi dobrý. Spousta krve, smrti a násilí. V akci jsou opět pekelné řetězy, které cenobita umí ovládat vskutku bravůrně. Jenže někde v půlce příběhu se to trochu zlomí a tak nějak to směřuje jiným směrem. Pinheada se tu snaží pan spisovatel polidštit a hlavního hrdinu naopak začíná spojovat s Peklem. Snaží se otočit pohled na obě postavy. Moc se to nepodařilo. Ve třetí části knihy už to byla docela nuda. Nic tak příšerného se neděje, krve je sice stále dost, ale dopisy a skutky postav to celé zablokují a čtenář tak nějak tápe. Malá ochutnávka: Přinášel s sebou rovněž hmyz; vypasené modročerné mouchy v množství tisíců exemplářů. Řada z nich mu bzučela kolem pasu a přistávala na nástrojích, aby se přiživila na vlhkých lidských tkáních. Byly čtyřikrát nebo pětkrát větší než běžné pozemské mouchy a vytvářeli úporný hluk, jenž se rozléhal celým prostorem mauzolea. Těšil jsem se, ale nakonec jsem lehce zklamán. Je v tom totiž strašně moc postav, a někdy jsem v nich měl zmatek. Dokonce i sám pan spisovatel se v tom trochu ztratil. A to když na straně 337 píše, že „čtveřice Harcovníků se vydala na zpáteční cestu od katedrály“ . . . bylo jich pět a ne čtyři. A nejvíc mě štval Harry. Neustále sliboval že Pinheada zabije. Opakoval to snad desetkrát, až už to bylo i trapné. A vlastně ani konec samotný mě neuspokojil. Tak že nakonec jen průměr. Citát: Co se stane, když člověk umře, když je zrovna v Pekle?

Hororový žánr jsem docela dlouho zanedbával, přičemž Barker býval kdysi mým oblíbeným autorem - v knihovně mám ostatně téměř všechny jeho knihy. Návrat do fascinujícího světa cenobitů byl proto plný očekávání, jak si s tím autor ve svých 63 letech poradil. Mysteriózní prostředí, ve kterém se příběh odehrává, bylo fajn. Některé scény bych dokonce označil za velkolepé, včetně té úvodní. Bohužel postavy byly zklamáním. K hlavním hrdinům jsem si nedokázal vytvořit žádné pouto, jejich dialogy byly únavné a jejich osudy mě nechávaly lhostejným. Rušivě působily také neustálé sexuální narážky mezi mužskými postavami. Akční scény působily nedopracovaně a jejich rozuzlení vždy vyznělo dětinsky zázračně do ztracena. Kniha nebyla zcela k zahození, ale obávám se, že ke své dřívější kvalitě se už Barker nevrátí.