NARNIE – Plavba Jitřního poutníka

Či už je to loď Demeter (Dracula), Stevensonov Ostrov pokladov, Martinov Červený smäd (v češtine Sen Ockerwee) alebo "len" herný Assassin's Creed IV: Black Flag, prípadne stolovka Catan: Námorné objavy; plavby a objavovanie si fakt užívam. Kaspian a myšiak Rípčíp (zabite ma - stále to čítam ako "Ričpič"...) sú tradične skvelí, prekvapila a nakoniec aj potešila postava Eustáca, no tak trochu zamrzí absencia Petra a Zuzany. Aslan v tejto sérii už regulérne funguje ako deus ex machina, len zavše zašomre čosi hlboké, čo snáď bude mať význam v ďalších častiach. Celkovo sa jedná o najvtipnejší diel, napríklad nad takými Ťulpíkmi sa usmievam aj teraz, keď píšem tieto slová. Narnia (a jej zámorské deržavy) sa mi páči čoraz viac.

Plavba Jitřního poutníka se veze na vlně klasických dobrodružných příběhů, jako jsou Odyssea nebo Sindibád a vlastně se to ani nebojí přiznat. Hrdinové totiž putují z ostrova na ostrov a na každém zažívají jiné podivné dobrodružství, což pochopitelně odpovídá i zmíněným literárním předchůdcům. Lewis kromě toho opět vychází také z Bible a v závěru Aslana ještě více přibližuje figuře Krista. Četlo se to hezky, ale osobně fanda podobných dobrodružství moc nejsem.