NARNIE – Kůň a jeho chlapec

Příběh, který by Letopisech Narnie klidně být nemusel. Ale byla by škoda, kdyby nebyl, přestože nic zásadního pro naši znalost Lewisova fantazijního světa nepřináší. Z mého pohledu se jednalo o příběh, který byl nejvíc „pohádkový“, ve smyslu dodržování pravidel tohoto literárního žánru. Je vlastně nějakým způsobem seskládán z prvků, které v obměněných podobách známe z jiných příběhů. To sice znamenalo, že postrádal svoji „narnijskou specifičnost“ (mně osobně chyběly mluvící zvířata a jiné bytosti, které v předchozích příbězích hrály zásadnější roli – Brí se mi zdál být postavou trochu jiného typu), ale orientální atmosféra zase dodala pikantní příchuť exotických dálav. A hlavně Lewis své postavy opět krásně oživuje (zcivilňuje a tím polidšťuje, řekl bych) mnoha drobnými detaily – Šasta a spol tím vystupují ze zaběhaných žánrových schémat, a to je jen dobře. Lehce rozmrzelý jsem naopak byl z náboženského vyznění knihy. Zdálo se mi, že se Lewis rozhodl vyzvednout křesťanství tím, že na konkurenční náboženskou skupinu (uctívače Taše jako zjevnou alegorii islámského světa) nahází všechny negativní stereotypy – snad aby tím ještě víc vynikla Aslanova dokonalost? Přišlo mi to docela hloupé a jsem přesvědčen, že Aslan podobnou formu propagace nepotřebuje. Určitě ne ten Aslan, kterého jsem poznal já. :-) Moc hezké naopak bylo postupné sbližování Aslana a Šasty a také Aslana a Aravis. Je hezké vědět, že Aslan pečuje a dohlíží i na ty, kteří ho neuctívají nebo vůbec neznají. A také, že poznání Aslana není bez bolesti a bez nutné lidské spolupráce. „Šasta se už nebál, že ten hlas patří nějakému tvorovi, který ho sežere, ani že je to hlas ducha. Trochu se ještě chvěl, ale jinak než dřív. A najednou byl šťastný.“

Tenhle příběh z Letopisů Narnie mi přijde jako hodně pohádkový a přímočarý (předvídatelný). Jeho nejsilnější stránkou jsou postavy, jejich vývoj, dialogy, vzájemné vztahy a téma střetu jednotlivých kultur. Právě díky hrdinům vůbec nevadí, že už od prvních stránek tušíte, jak to celé dopadne. Máme zde zlatý věk Narnie, ale paradoxně je v centru pozornosti po většinu knihy úplně jiná kultura a země, z níž sice hrdinové utíkají, ale která má své nesporné krásy a zvláštnosti.