Kto chytá v žite

Ty tři dny s Holdenem mě tak trochu vrátily do časů dospívání. Na začátku mi příběh přišel hodně mimo, ale jak jsem četla dál, začalo mě to bavit. Tím obdobím hledání, nejistoty a rebelství vůči konvencím, rodině, škole si pravděpodobně prošel s jistou intenzitou každý z nás. Takže to zmatené filosofování v Holdenově hlavě mi nebylo až tak úplně cizí. Holden není žádný velký hrdina, ale rozhodně s ním nebyla nuda. Pravda, občas byl na ránu. Jestli ovšem příběh, kterému tak trochu chybí děj, dokáže oslovit dnešní mladé - já jsem si ji vytáhla z knih, které má syn přečíst v přípravě k maturitě - si nejsem jistá. Asi by se nic nestalo, kdybych knihu nepotkala, ale přečíst mi ji nevadilo. Trochu mi jen uniká důvod, proč byla tato kniha v jisté době zakázaná a nevyhovující. Ani vulgarismy - pokud se tedy neztratily v překladu - ani Holdenovo rebelství mi nepřijdou tak výrazné. 3,5* (11/21)

Román Kdo chytá v žitě je klasickým román o hledání a nacházení, o nejistotě, odporu, zatvrzelosti, zhnusenosti a beznaději. O letech mezi dětstvím a dospělostí, kterými prošel každý z nás ať jakkoliv klidně či bouřlivě, kdy už se nedíváte na svět očima dítěte, ale také ještě plně neovládáte cyničnost a odstup dospělého, kdy se svět zdá být jen karnevalem přetvářky a pokrytectví a vše je buď černé, či bílé. Bez kompromisů. A takový je i svět mladého Holdena potácejícího se od jednoho průšvihu k druhému, bez představy o budoucnosti, bez tak důležitého ponětí o okolním světě, nebo o sobě samém. Holden je Holdenem hrdě demonstrujícím vlastní pravdu a principy s veškerou arogancí, jistotou a bezohlednou sobeckostí, jakou se vyznačuje jen člověk ještě nezralý, neuvědomující si absurdnost a irelevantnost soudů, ve kterých je sám soudcem, žalobou, obhajobou i popravčím. Holden rád sám sebe pasuje do role soudce, jehož talár je na jeho dětské vidění světa ještě příliš velký, stejně jako je mu velká zbroj hrdiny, neboť ne vždy je hrdina ten, kdo zahyne, ale kdo vydrží. Hlavnímu hrdina se tak uchyluje k záměrné krutosti a cynismu, nástrojům dospělých, které ještě nejsou lety tak vybroušené, aby byli schopny zastavit slzy, které se tu a tam našemu protagonistovi derou z očí. Kdo chytá v žitě je románem především o dospívání a prozření, o cestě, kterou je potřeba projít, o zákonitostech, které je třeba pochopit, laskavosti, kterou je třeba objevit a odpovědnosti, kterou je potřeba převzít a mezích, které by se měly vytyčit. Názory na tuto knihu budou jistě rozporuplné v závislosti na tom v jakém období života danou knihu čtete. Neboť tento příběh rozdělí čtenáře na dvě barikády. Jako mladší Vás Holdenův příběh vtáhne a nepustí, protože to do jisté míry bude odraz vás samých, řešící stejné otázky, hledající stejné odpovědi. Pokud budete knihu číst jako starší, na všechny Holdenovy peripetie budete shlížet buď s jistou blazeovaností, nebo rovnou s odsouzením. Nesmrtelnost této knihy však tkví v tom, že by měla sloužit oběma stranám k tomu, aby se buď poučili, nebo si vzpomněli a pochopili. Protože, jak říká Holden: ,,Když (děti) spadnou, tak ať spadnou, ale jak jim něco řeknete, tak je zle."