Architekt hněvu

Nachová temnota tu byla přítomna celých 28 dní. Teď konečně opadla. Vpila se do země. Jenže po ní přišlo něco mnohem horšího a krvelačnějšího, než jsme si uměli vůbec představit. Přicházejí oni - Noční tvorové. Ulicemi je slyšet křik a za každým rohem můžete spatřit svoji smrt. Očista právě začala. Severní den jsem si zamilovala hned. S Nachovou temnotou jsem měla trochu problém, a tak jsem se vlastně dost bála, co budu říkat na Architekta hněvu, a podvědomě jsem jeho čtení neustále odsouvala. Naprosto zbytečně. Autor mi znovu ukázal, že zkrátka umí, a já musím jen smeknout. Vážně jsem nevěřila, že by mohl vysvětlit vše k mé spokojenosti, ale víte co, přesně tohle se stalo. Jsem v sedmém nebi. Dostala jsem odpovědi na vše, co jsem chtěla vědět (ano, konečně i na to, kdo nebo co jsou Pilíře a Noční tvorové). Rozhodně oceňuji shrnutí na začátku knihy. Pomohlo mi zorientovat se v ději a plynule na něj navázat. Postavy jsou opět skvěle popsány. Každá je originální, má své kladné i záporné stránky, své závislosti, žádná není dokonalá, ale ve finále jsem si našla cestu ke každé z nich. Nejobtížněji jsem se sbližovala s Vicramem, ale i tam se nějaká ta empatie nakonec dostavila. A protože se s hrdiny autor vůbec nemazlí, častokrát jsem musela zamáčknout i slzu. Ne všichni totiž dojdou až na úplný konec knihy. Krvavé lázně v nočních ulicích v prologu naznačují, že tohle bude vážně pořádná jízda plná zvratů. A je to pravda. Dle mého názoru má kniha spoustu plusů. Nejvíce mě však dostala atmosféra, kterou autor umí vykouzlit. Na každé stránce dostanete pach hniloby, rozkladu, zatuchlé hlíny, smrti a nemoci, to vše navíc umocněno mrazivou zimou zakusující se do celého těla a mlhou. Trilogie není jen dalším sci-fi dobrodružstvím. Obsahuje mnohem víc. Nabízí i prvky steampunku, postapa, dobrodružství a také špetku toho hororu. Navíc je v textu skryto i spousta detailů. Když na ně přijdete, děj nabere ještě větší grády. Já si strašně užila rozuzlení, kdo jsou architekti. Většina čtenářů si řekne, že jsou to jen vymyšlené postavy, ale zkuste si trošku zagooglit ;) Nechápu, jak někdo může vymyslet tak dokonale promyšlený příběh a svět, navíc ještě jako svou prvotinu.

Jedna otázka. Jak má obyčejný člověk napsat takovou recenzi, aby dokázala obsáhnou a vystihnout, co se mu to právě odehrálo před očima? V hlavě. V žilách. Odpověď zdá se být jen jediná. Zažijte to taky. Je to ta série, kdy po dočtení prvního dílu, saháte okamžitě po druhém a chcete hned odpovědi. Pošetilé. Nachová temnota nabízí pár koleček, zapadajících do tohoto konstruktu. Nejvíc ale odhaluje jeho další rozsah a pocit, že nic nebude tak obyčejně jednoduché, jak se mohlo zdát. Roztáčí důmyslné soukolí. Architekt hněvu pak, nemálo před polovinou knihy, dává tušit, že po dočtení, nastane čtecí krize. Protože budete srovnávat. A Architekt je tvrdý soupeř. Třetí díl, tak jako i Nachová temnota, začíná rekapitulací a opět je to více než žádoucí. Julius, Vicram, Hana, Cora, Fraya...a Severin Nowak...samozřejmě - stále stejný. S nimi všichni, kteří jsou na cestě s různými úkoly a cíly, pokračují. Pokračují v příběhu, který si před očima dokážu představit nejživěji z celé série. Příchodem do archivu a poznáním Gustava Raubeho, jsem tam a vidím to. Vidím, jak pomalu se táhne jezeremský med z divokých rotovčel. Představuju si, jak asi vypadá ten masožravý mech - Rezavá pohlcenka. Obdivuju systém vyhledávání v archivu. A velmi nerada vidím pěstování hydroponie mezi knihami.(Tam mi koutek oka lehce zacukal.) Pokud jste příznivci hry Syberia, tady budete doma. Ten vibe je hodně podobný. Nosným prvkem je opět nádherný styl češtiny. První věta a je to prostě blaho/Blaho. Nemá cenu, popisovat tu detailněji příběh, který se odehrává na zemi, pod zemí, na vodě i ve vzduchu. Jakýkoli spoiler by tu byl velmi nežádoucí. A asi bych to ani neuměla. Tahle smršť akce, napětí a překvapení běží v hlavě. Čekám na Glacia a ten nezklame. Je tam. A já vím, že mě moje intuice nezklamala. Závěr vám nedovolí se nadechnout. Kapitoly odsýpají a nejsou pojmenované, jen číslované. Skvělý detail, který dodává na naléhavosti. Máte pocit, že knihu dočtete s explozí v hlavě. Ale přijde klid. Klid. Jen zrychlený tep v prstech, držících už zavřenou knihu. A když se večer podíváte na oblohu plnou hvězd, budete je hledat.