Architekt hněvu

Jedna otázka. Jak má obyčejný člověk napsat takovou recenzi, aby dokázala obsáhnou a vystihnout, co se mu to právě odehrálo před očima? V hlavě. V žilách. Odpověď zdá se být jen jediná. Zažijte to taky. Je to ta série, kdy po dočtení prvního dílu, saháte okamžitě po druhém a chcete hned odpovědi. Pošetilé. Nachová temnota nabízí pár koleček, zapadajících do tohoto konstruktu. Nejvíc ale odhaluje jeho další rozsah a pocit, že nic nebude tak obyčejně jednoduché, jak se mohlo zdát. Roztáčí důmyslné soukolí. Architekt hněvu pak, nemálo před polovinou knihy, dává tušit, že po dočtení, nastane čtecí krize. Protože budete srovnávat. A Architekt je tvrdý soupeř. Třetí díl, tak jako i Nachová temnota, začíná rekapitulací a opět je to více než žádoucí. Julius, Vicram, Hana, Cora, Fraya...a Severin Nowak...samozřejmě - stále stejný. S nimi všichni, kteří jsou na cestě s různými úkoly a cíly, pokračují. Pokračují v příběhu, který si před očima dokážu představit nejživěji z celé série. Příchodem do archivu a poznáním Gustava Raubeho, jsem tam a vidím to. Vidím, jak pomalu se táhne jezeremský med z divokých rotovčel. Představuju si, jak asi vypadá ten masožravý mech - Rezavá pohlcenka. Obdivuju systém vyhledávání v archivu. A velmi nerada vidím pěstování hydroponie mezi knihami.(Tam mi koutek oka lehce zacukal.) Pokud jste příznivci hry Syberia, tady budete doma. Ten vibe je hodně podobný. Nosným prvkem je opět nádherný styl češtiny. První věta a je to prostě blaho/Blaho. Nemá cenu, popisovat tu detailněji příběh, který se odehrává na zemi, pod zemí, na vodě i ve vzduchu. Jakýkoli spoiler by tu byl velmi nežádoucí. A asi bych to ani neuměla. Tahle smršť akce, napětí a překvapení běží v hlavě. Čekám na Glacia a ten nezklame. Je tam. A já vím, že mě moje intuice nezklamala. Závěr vám nedovolí se nadechnout. Kapitoly odsýpají a nejsou pojmenované, jen číslované. Skvělý detail, který dodává na naléhavosti. Máte pocit, že knihu dočtete s explozí v hlavě. Ale přijde klid. Klid. Jen zrychlený tep v prstech, držících už zavřenou knihu. A když se večer podíváte na oblohu plnou hvězd, budete je hledat.

Zakončení skvělé série. Tenhle díl mi dal odpovědi na všechny otázky, které jsem po přečtení druhého dílu měla. Dozvíme se konečně podrobnosti o Architektech, konstruktech, Nočních tvorech,.. Příběh svižně ubíhal, pomohly tomu i krátké kapitoly (které v knihách vítám). A ten konec? Epický. Trochu mě zklamal Severin, pořád jsem v něj nějak věřila.