Anna R.

Knihy této autorky vyhledávám, mám ráda její styl vyprávění a jsem vděčná za témata, z české dávné i ne tak dávné historie, které si pro své knihy vybírá. A když v nich jsou zakomponované i reálné osoby a rodinné vzpomínky, vždy to ještě zvýší vypovídací hodnotu příběhu. Dvě dějové linky, kdy ta historicky starší hraje prim, ale i ta druhá, z roku 1938, je neméně zajímavá a postupně dotváří a doplňuje linku z období velké války. A síla Jany Poncarové se projevuje v postavách, budete vše prožívat s Annou a Františkem Reindlovými a jejich dětmi a sousedy. Doba radostem života nepřála, přesto bylo třeba ji žít a přežít. Ne u všech stálo štěstí na té pravé straně, tak to za války prostě je. Krásně smutná kniha, silná ve výpovědi, dojemná v emocích. Něco mě v poslední době nutí vybírat si více takových románů, z české historie, z doby, kdy lidé opravdu trpěli a život jim ukazoval tu horší a bolestnější stránku žití. Je třeba si to připomínat, dnes více, jak kdy jindy. A tak doporučím k přečtení, příběh chalupy čp. 5, vezme vás za srdce.

Skoro dokumentární román o tom jak se žilo na začátku minulého století v okolí Rokycan. Zvláště po odvedení mužů do Velké války to měli ženy na polích hodně těžké. Román se čte sice dobře, ale velké potěšení z děje se zde bohužel najít nedá.